Článek
Minulý čtvrtek jsem se přestal snažit tvářit shovívavě a na jedny ty děti se doopravdy podíval. Všechny byly tlusté. Zdá se, že následující generace to bude mít v mnoha směrech jednodušší. K sexuální neodolatelnosti v ní bude stačit, že nevypadáte jako vorvaň.
Špek jako standard ale není jediná změna, která nás čeká. Když se člověk nedívá na děti v MHD, nýbrž ve škole, vidí ty další. I stát se vzdělancem totiž bude pro naše ratolesti mnohem snazší. Ne snad kvůli vysokým školám – titul už nemá se vzděláním moc společného a za patnáct let ho budou mít fakt i šimpanzi. K pověsti génia budou ale stačit víceméně jakékoliv znalosti.
Na pedagogických fakultách už dnes často studují lidé, kteří o svém oboru netuší vůbec nic. Jak napsal nedávno Pavel Janoušek v Tvaru, není výjimkou potkat u státnic budoucí učitelku češtiny, která se domnívá, že Hus a Komenský byli jedna osoba – upálená kvůli svým pedagogickým spisům. Důmyslné reformy školství, bojující proti nesmyslnému biflování, generují zástupy magistrů, kteří mají v hlavě sexy prázdno, což díky jazykové výchově dokážou předvést i ve vyspělé cizině. Někteří z těch lidí už začali učit děti.
Netýká se to pochopitelně všech. Skutečné talenty se prosazují lépe než dřív a není jich málo. Co ale začíná být problém, je obecný vzdělanostní standard, který měla tahle země vždycky vysoký. Průzkumy OECD říkají, že i dnes ho máme výš než Spojené státy a Velká Británie, tedy země, ke kterým v reformách školství vzhlížíme. A ke kterým se blížíme mílovými kroky. Pokud jde o hmotnost, není to takový problém. Obchody s konfekcí prostě upraví velikosti, lanovky zvýší nosnost, kina zdvojí šířku sedadel. S životem mezi vypatlanci to bude o něco složitější.