Článek
Co se týče pedofilních kněží, pranýřuje se církev proto, že je neoznámila světské spravedlnosti. Že léta jejich počínání skrývala a sama je nevyvrhla. To je fakt. Všichni, kdo se za to na církev pohoršují, by si ale měli vzpomenout, zda znají jedinou lidskou organizaci, strukturu nebo společenství, které samo vydává své provinilce vnějšímu světu. Od dětských part a tříd přes firmy, mafie a politické strany až po armády a národy to nedělá nikdo, prakticky za žádných okolností. Nijak to neomlouvá církev a už vůbec ne pedofily, ale ta organizace se prostě chovala podle antropologické konstanty.
Totéž platí pro restituce. Vlastností, společnou všem lidským tlupám od firmy Kaufland po komunistickou stranu je snaha hromadit majetek a moc. Někteří jednotlivci by se chovali jinak, církev jako celek ale bojuje o majetek tak, jak za něj bojovaly tisíce jiných tlup a jednotlivců v této zemi, ba většinou slušněji. Můžeme jí v tom bránit, ale těžko jí to vyčítat.
Církev je lidská skupina. Když majetku a moci dosáhne, začne se chovat stejně zhovadile jako další skupiny v té samé situaci. Mocní jedinci v mocných organizacích ztrácejí míru a soudnost. Když kardinál Duka napíše pro Český rozhlas glosu o tom, co si myslí o trestu pro Pussy Riot, přirovná ruské punkerky ke Stalinovi. Což je nejen špatná literární figura, ale i morální problém. Protože když představitel moci – a tím pražský arcibiskup je – začne srovnávat jakýkoliv protest proti moci s činností té moci, ztratil měřítko. Vyřvávat, jakkoliv nevkusně, v chrámu a nechat ten chrám zbořit je zásadní rozdíl. Už proto, že v jednom případě vás policie zatkne a ve druhém pomáhá.
Česká ostražitost k majetné a mocné církvi, třebaže stále živená nesmysly z padesátých let, má racionální jádro, podepřené historickou zkušeností. Církev, anžto je organizací nejen lidskou, ale i božskou, to sama ví. Proto světí mnohem častěji své mučedníky než své zlaté biskupy. Církev je tím slavnější, důstojnější a silnější, čím víc je navenek bezmocná. Pomozme jí být takovou.