Článek
Znuděně a zhluboka si vydechli, jak jen to mladí lidé umějí, a odmávli téma rukou. Prehistorie není dost nosná pro debatu a prehistorie je všechno, co se stalo předtím, než jsme se narodili. Místo toho rovnýma nohama skočili do tehdy módního sporu o americký radar.
„Já už tu žádné cizí vojáky nechci,“ rozčertil se dlouhán s pletenou kšiltovkou.
„Někdo nás ale musí bránit proti Rusku,“ načepýřil se jiný jinoch, brýlatý. „Jakmile se nadechne, začne si na nás zase dělat nároky.“
Tehdy jsem se usmál a byl přibližně podruhé v životě opravdu zajímavý. Stačilo se zeptat, z jakých kořenů jejich názory rostou. Byli to bystří mladí lidé a pochopili, že se ptám zase na rok 1968. A rozeběhla se osvěžující diskuse o tom, jak jedno velké národní ponížení může ještě po čtyřiceti letech vyrábět argumenty na obou stranách sporu o něčem úplně jiném.
Osmašedesátý patří mezi data, která jsou v národní historii živá. Zatímco Zlatá bula sicilská z roku 1212 ani revoluce roku 1848 už žádné emoce nebudí, léta 1989, 1968, 1939, 1938, 1918, ale i 1621 (rekatolizace) nebo 1415 (Husovo upálení) dokážou, když na ně dobrý demagog správně zacinká, vyvolat vášně a nenávist tu k Rusům, tu k Němcům, ke katolíkům nebo komukoliv, kdo se natrefí.
Je pozoruhodné, jak rádi se odpůrci migrace vracejí ke křesťansko-muslimským válkám a Turkům před Vídní. Zastánci pomoci uprchlíkům zase mávají nacismem a perzekucí Židů. Příznivci Petra Macha a různých Václavů Klausů rádi vykreslují EU jako SSSR. Lidé z opačného tábora přirovnávají Putina ke Stalinovi.
Dějinné paralely toho vždycky víc zakrývají, než odhalují, ale skrz to je neodstraníme. Živé letopočty a živá traumata budou dál fungovat v kolektivní mysli a je dobré s tím počítat. Putinovi obdivovatelé v Česku by si měli uvědomit, že rok 1968 ještě dlouho nebude zapomenut a Rusko zůstává pro velkou část Čechů a Moravanů zaostalou agresivní velepumpou na naftu, která chce ovládat všechny kolem a jejíž mafiánská věrchuška šíří strach a chudobu, kam šlápne. Nadšenci pro NATO by zase měli vědět, že rok 1968 ještě dlouho nebude zapomenut a že ochota nemenšího počtu Čechů a Moravanů zapojovat se do mezinárodních armádních paktů, umírat za krásná slova po světě a kamarádit se s cizími vojáky na vlastním dvorku opravdu není valná.