Hlavní obsah

Sloupek Štefana Švece: Rozděl a...

Právo, Štefan Švec, SALON

Mívám při podzimu rýmičky. Jindy se s tím dá přežít, letos se bojím vylézt z domu, abych neskončil zlynčovaný na kandelábru. Nedivil bych se, sám se dívám na lidi, co jim vlítne muška do krku a na ulici zakašlou, jako na masové vrahy.

Foto: Milan Malíček, Právo

Štefan Švec (1978) je publicista a kritik.

Článek

Voda v nose a strach z pohoršení mi způsobují trable v práci, kam se bojím vyjet. Taky jsem se neodvážil přikýchávat na jedné svatbě, na niž jsem se měsíce těšil, a zůstal jsem radši sedět doma.

Ano, teď byste mě měli politovat. Přesto jsou moje problémy jen nepříjemnůstkami napapaného pána. Ti, kteří přišli o práci, museli zavřít svoje podnikání nebo nedejbože skončili na ventilátoru v nemocnici, jsou na tom o něco hůř.

V době, kdy je o něco hůř o něco více lidem než jindy, je zajímavé sledovat veřejný prostor. Najdeme v něm lidi, kteří spojují, a lidi, kteří rozdělují (tímto rozdělením jsem se přiřadil k těm druhým).

Například premiér, nervózní z pádu preferencí kvůli nezvládnuté pandemii těsně před volbami, se snaží stavět mladé proti seniorům, Prahu proti venkovu.

Všimněte si. Jiní šikulové honí body třeba na boji o roušky.

Komu se to hodí? Inu všem, kdo vědí, že dokud se lid hádá, nesleduje věci, které nemá vidět.

Z každého miniaturního sporu se dnes stává generátor emocí vysokého napětí. Není to nic nového. Na konci starověké římské republiky vedl tentýž proces k proskripcím: seznamům lidí určených na zabití, sepisovaným podle toho, kdo se znelíbil aktuálním držitelům moci. Proč? Další a další rozdělování s sebou nese démonizaci těch druhých. V USA je dnes populární hnutí QAnon. Úplně nebo částečně mu věří skoro polovina republikánů. Toto hnutí zcela vážně považuje demokraty za účastníky spiknutí mocných pedofilů, omlazujících se krví dítek – a takové lidi je samozřejmě třeba zastavit jakýmkoli způsobem.

Foto: Sueddeutsche Zeitung Photo/Sammlung Megele, ČTK

Francouzská filosofka Simone Weilová

Už Simone Weilová kdysi psala, že kdo činí zlo, nepovažuje ho za zlo. Obvykle ho má třeba za povinnost, za něco potřebného k potlačení skutečného zla. Tak jako Lenin, Hitler nebo Mao, ale i Breivik nebo vrazi redaktorů Charlie Hebdo.

Lidé, kteří spojují, málokdy vyvolají tak silné citové vlny jako lidé, kteří rozdělují. Mají uměřenější titulky, menší čtenost, míň sdílení. Obvykle je začneme hledat, až když je pozdě a něco důležitého hoří. Možná je covid příležitost rozhlédnout se po nich dřív, než si začneme navzájem ubližovat.

Související témata:

Související články

Sloupek Štefana Švece: Rodičovská tabu

Mít dítě, případně víc kusů dítětů, je jedna z nejhezčích lidských zkušeností. Všeobecně se to ví. Co se všeobecně neví, je strach, který vás přepadne hned,...

Sloupek Štefana Švece: Češi vítězí

Tomáš Garrigue Masaryk měl za to, že se Češi a Moravané (dále budu používat zkratku Češi) vyznačují sklonem k humanitě. Milan Kundera se domníval, že jsme...

Výběr článků

Načítám