Sloupek Štefana Švece: Kdo ovládá svět

Na úsvitu dějin prý šéfovaly světu matky, proto si ho připomínáme jako útěšnou rajskou zahradu. Pak ho ovládli největší a nejsvalnatější bijci, byl drsný a plný ran. Po nich přišli organizačně schopní vůdci velkých říší. Lidská slunce, od nichž zářily paprsky bohatství i moci a se vzdáleností od centra slábly. Středověký evropský svět, ovládaný kněžími, mírně připomínal peklo. Za osvícenství převzali civilizaci vědci a technici, proto začala fungovat jako stroj.

Kapitalisté (jako další na řadě) udělali ze světa megatrh, ve kterém se všechno dá přepočítat na peníze, včetně zdraví, půdy, pohádek nebo takzvaných lidských zdrojů. To ještě všichni pamatujeme. No a jak vypadá svět dneska?

Jde o vzájemně propojený umělý organismus, po kterém rychlostí blesku přebíhají data, formují se ad hoc sestavené síly a průběžně se promazává operační paměť. To proto, že aktuální vytížení většiny součástek je devadesát procent a nic nejde skladovat dlouho, aby se nezhroutil systém. Ano, svět připomíná počítač připojený k internetu.

Pravděpodobně znáte jména Bill Gates, Jeff Bezos, Elon Musk, Mark Zuckerberg, Ma Chua-tcheng, Robin Li, Larry Page a Sergey Brin, případně i Steve Jobs, ačkoli ten už je mrtvý. Co mají společného? Jsou to nejbohatší lidé na světě, jehož podobu totálně proměnili. A jsou to ajťáci. Převzali řadu rysů svých předchůdců na trůnu dějin – počítají penězi, vyzařují moc od centra k periferii jako slunce, dělají z reality stroj, jen složitější, a dost možná s námi míří k nějaké formě pekla. Každopádně je dobré vědět, že jsou to oni, kdo tvaruje současnost.

A nejde jen o multimiliardáře. Na trhu práce, rozděleném tradičně mezi modré a bílé límečky, se i běžným ajťákům říká límečky zlaté. Je jich málo a všichni je potřebují. Každý den jim píšou lovci hlav a nabízejí nová místa. Když si kodér s praxí naporoučí odhlučněnou kancelář plnou kytar polepených žirafami, zaměstnavatelé začnou kreslit žirafky jak vzteklí. A zaplatí mu násobky průměrné mzdy.

Před dvaceti lety sedávali počítačoví nerdi ve sklepech korporací a točily se o nich ironické sitcomy. Dneska se svět dobrovolně přeskládává na jejich hřiště. Je zajímavé sledovat, co všechno to znamená. A přemýšlet, kdo přijde po nich – na kom je řada příště.