Článek
Monsignore Orosch je muž pevných zásad. Ve svém úřadě už osm let dělá všechno tak, aby to bylo opačně, než zavedl arcibiskup Bezák. Dokázal vyhubit i tak nevinnou a populární akci, jako je Noc kostelů.
Orosch je, jak jinak, výraznou tváří slovenského anti-LGBT hnutí. Kde může, rád promluví o choré ideologii sexuálních anomálií, případně o homoherezi. V předmluvě, kterou letos napsal do knihy Levanduľová mafia, se můžeme dočíst, co ho k tomuto postoji vede:
Už na strednej škole som sa stretol s profesorom matematiky, ktorý mal veľmi prefíkaný spôsob, ako sa dostať do blízkosti k žiakom, 15 až 17-ročným mládencom. Podľa neho neovládali matematiku a vymyslel si, že musia povinne chodiť na popoludňajšie doučovanie. Na tento účel si vybral najväčšiu triedu, v ktorej sa vyučovala chémia, takže vzdialenosť od tabule k poslednej lavici bola veľká. Stoličky vždy starostlivo povykladal na lavice a počas riešenia matematickej rovnice jedného zo žiakov pri tabuli, pomaly sa presúval k tomu druhému na konci triedy. Bol asi päťdesiatnik, korpulentnejšej postavy a vpredu mu chýbalo niekoľko zubov. Keď sa raz priblížil aj ku mne, zacítil som alkohol z jeho dychu. Zápach alkoholu a k tomu svietiace oči či tvár so štrbavým úsmevom sa mi na celý život vryli do pamäti. Keď sa ma dotkol, vyskočil som z lavice, odsotil som ho a utekal preč z triedy, lebo som dostal veľkú žalúdočnú nevoľnosť. (…) Priznávam, že táto moja skúsenosť zanechala vo mne na celý život taký vnútorný odpor ku nezriadenému správaniu „inak orientovaných osôb“, že ma to neskôr viedlo k prísnemu a nekompromisnému riešeniu prípadov týchto osôb aj v radoch klerikov.
Svědectví obětí sexuálního obtěžování je třeba brát vážně, v tom nám dávají katoličtí biskupové vždy pěkný příklad. Nedivím se, že Jána Orosche jeho zkušenost poznamenala. Jsem si jistý, že díky ní dokáže do hloubky pochopit pocity dívek a žen, které zažívají obtěžování možná i odpornějšími osobami, než je bezzubý matikář, navíc mnohem častěji než mladí chlapci. Arcibiskupův příběh ukazuje, že dobře rozumí jejich zhnusení, odporu a strachu.
Štefan Švec (1978) je publicista a kritik.
Ján Orosch vyvozuje ze zkušenosti s otylým učitelem, že všichni homosexuálové se chovají nezřízeně a neměli by pracovat jako kněží. Nepopiratelná zkušenost mnoha žen z obtěžování heterosexuály ho potom ovšem musí dovést k podobnému závěru – i všichni heterosexuálové se chovají nezřízeně a neměli by pracovat jako kněží.
Jsem rád, že můj oblíbený Slovák Ján Orosch je v ochraně svých oveček před obtěžováním radikální a důsledný. Jen mi není jasné, koho tedy chce při vyloučení homosexuálních a heterosexuálních mužů povolat do pastorace jako kněze. Napadají mě snad jen transgender lidé a ženy.
