Sloupek Štefana Švece: Jen ať se to mele

Mrzí mě, že jsme s dětmi nešli kolem. Přibral bych ke školním malůvkám ty, co zůstaly bezprizorní ve Veletržáku, a přiměřeně bychom zbohatli. Takhle musím ke zbohatnutí psát sloupek o tom, co měl ten umělecký protest znamenat. A to je fakt těžké říct.

Četl jsem prohlášení protestujících, viděl reportáž o akci v televizi, přelouskal kritický článek kunsthistoričky Mileny Bartlové v A2larmu, reakci protestujícího výtvarníka Jiřího Davida i různé rozbory a spory na webu. Zmatek ale nezmizel.

Akce umělců chtěla upozornit na zmrtvění Národní galerie pod vedením Alicji Knastové. Ta přitom instituci šéfuje teprve pár měsíců a většinu jejího působení vyplnil lockdown. Vyčítat jí teď, že galerie nežije plnohodnotným výstavním hemžením, vypadá účelově.

V pozadí protestu je přitom pořád ještě cítit reakce na politicky motivované odvolání bývalého ředitele Jiřího Fajta. To je v pořádku, jen se to klidně může říct naplno. Místo toho výtvarníci nezvládli situaci, kdy je ředitelka v galerii čekala a nachystala jim na jejich práce stojany. Odmítli s ní diskutovat, což vždy působí špatně, a do médií se jako nejsilnější dostala zpráva, že František Skála vyzval anglicky hovořící Polku Knastovou, ať mluví česky. To podnítilo jednoho bláznivého poslance k výroku, že by galerii měl vést Čech. Komunikační katastrofa.

Byl jsem v pokušení vyzvat výtvarníky, ať si příště najmou někoho z marketingu, aby jim s akcí pomohl. NG komunikační oddělení má, takže z hrozícího průšvihu vyšla vítězně – ředitelka se chovala vstřícně, vypadala jako oběť a zveřejnila prohlášení, že je pořád otevřená dialogu.

Nakonec ale výtvarníkům nic doporučovat nebudu. Humbuk se jim povedlo způsobit velký, a až se přežene první vlna reakcí, která je vždy z principu povrchnější, možná se díky nim začne veřejnost zajímat o důležité věci: O to, kam má Národní galerie mířit a jak se jí to daří. O to, jak je možné, že ředitel tak důležité instituce může být odvolán na základě neskrývané osobní msty prezidenta a za bůhvíjaký politický handl. O to, jak se má NG podílet na státní podpoře živého výtvarného umění a jak má stát toto umění podporovat celkově. O to, proč je kultura u nás obecně podfinancovaná a jak to napravit. A v neposlední řadě o to, neměla-li by se ředitelka tak významné celonárodní instituce opravdu naučit česky bez ohledu na to, jaké národnosti je.