Článek
V první světové válce padlo za Rakousko-Uhersko 130 tisíc Čechů. Legionářů v opačných zákopech zemřelo něco přes pět tisíc. Přesto si první republika vzala právě legie za základ svého národního osvobozovacího mýtu. Kouzlem se ze země loajálních a oddaných císařských poddaných, země maršála Radeckého a historika Golla, stal stát protirakouských odbojářů. A hlavně jeden z vítězů války, jenž do ní poslal hodně přes milion vojáků na poražené straně.
Vychází nový Salon: Film Havel jako kramářská píseň a rozhovor o našich čím dál rychlejších životech
Národ se se svou účastí v c. k. armádě vyrovnal zbožštěním Haškova Švejka a jeho podvědomým přijetím za pravdivý popis vojska. Například v Itálii ale patřily české oddíly k nejstatečnějším rakouským jednotkám.
Většinu druhé světové války strávili Češi liknavou prací ve prospěch Říše, snahou přežít německý teror a ojedinělými pokusy o odpor. Oficiálně byl protektorát Čechy a Morava pod ochranou Hitlerova Německa, do níž ho odevzdal legitimní prezident (téměř) bez jediného výstřelu. České země a jejich obyvatele poznamenala německá okupace tragicky, přesto však nesrovnatelně méně než například Poláky či Bělorusy.
Příkladů loajální spolupráce občanstva s Němci se našlo dost. V kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje zahynulo sedm hrdinných výsadkářů (německé běsnění za heydrichiády stálo celkově život více než dva tisíce lidí), odměnu za dopadení atentátníků na Heydricha si ale vedle zrádců Čurdy a Gerika a sedmi říšských Němců rozdělilo i 53 menších udavačů, občanů protektorátu. Po skončení druhé světové války jsme ovšem díky politické emigraci v Londýně a Moskvě znovu patřili k vítězům.
Štefan Švec (1978) je publicista a kritik.
Volby roku 1946 u nás ovládli komunisté – jejich převzetí kompletní moci v roce 1948 se nesetkalo s žádným masovým odporem. Stali jsme se regulérní, dobrovolnou součástí východního bloku vedeného SSSR. Když ale v roce 1989 východní blok prohrál ekonomickou válku se Západem a padl, rozhodně jsme se nepovažovali za poražené. Společnost ovládlo vyprávění o naší tradiční, staleté příslušnosti k Západu, z níž bylo čtyřicet let vnuceného jha Sovětského svazu jen výjimečným vytržením, konečně napraveným. Opět jsme patřili k vítězům.
Co z toho všeho vyplývá? Že se nemusíme bát. Ať světem budoucnosti otřesou jakékoli vášně, boje, bouře a konflikty, ať už v nich kdokoli nabude vrchu, nás to nezviklá. Neprohrajeme.
