Článek
Každý si mohl vybrat svět, který mu přijde pravděpodobnější. Všichni už jsme ale věděli, že i ten nejserióznější psaný text může lhát, a naučili jsme se používat slova jako dezinformace a fake news.
Potom jsme přestali věřit fotkám. Za obrazy demonstrací, zločinů nebo násilí se začaly vydávat obrázky z úplně jiných míst pořízené v jiném čase, někdy dokonce záběry z počítačových her. Photoshop umožnil „vyfotit“ kdykoliv cokoliv, třeba i herečku Reese Witherspoonovou se třema nohama.
Reese Witherspoonová (třetí zleva) a její tři nohy na obálce Vanity Fair
Zpravodajství na kameru se zdálo být to poslední, co může být ještě jakž takž autentické. Jenomže počítačové střílečky se začaly ukazovat už i jako zprávy z války.
A především se objevila deepfake videa. Technologie, která dokáže číkoliv tvář dosadit na obličej kohokoliv jiného. Můžete vidět třeba Baracka Obamu, který proklíná Donalda Trumpa, a to dost sprostě. Jen to ve skutečnosti (aspoň na kameru) nikdy neudělal. Vy ale nemáte šanci to poznat.
Aby to měli tvůrci falešných videí snazší, je už dnes možné okopírovat i váš hlas. A zatelefonovat jím třeba vaší babičce, aby poslala úspory na nějaký super účet. Dožili jsme se doby, kdy libovolný člověk může na libovolném videu dělat a říkat cokoliv zcela přirozeně, a přitom se tomu nedá věřit.
Co to znamená? Z našeho života jednoduše zmizela ověřitelná pravda. Všichni jsme se přestěhovali do literatury – světa, kde nic není jisté. Přestaly fungovat všechny tradiční způsoby, jak si potvrdit, že se něco doopravdy stalo.
Jediné skutečnosti, kterými si můžeme být jisti, jsou ty, které jsme zažili přímo. Jen je nejde nijak důvěryhodně sdělit. Možná jste viděli Karla Voříška škrtit labutě ve Valdštejnské zahradě, možná ho při tom máte i natočeného, ale přesto se nedá nijak dokázat, že to vážně udělal.
Co se stane s lidstvem, které ztratilo pravdu? Jak dokážeme v literatuře přežít? Určitě je to napsané v nějaké knížce. Jen nevíme ve které.
