Článek
Toužíme po platformě, kde se sejdou dědové s otci a vnuky. Po místě, kde se můžou potkat. V normální společnosti jsou takovým místem magazíny, vydávané po desetiletí, které rodiče kupují svým dětem a ty zas dětem svým. U nás společenské zvraty podobné tituly pohřbívají. Dnešní čtyřicátníci vyrůstali na Sedmičce pionýrů, Ohníčku a Pionýrské stezce. Kdo mladší je zná? Jen málo časopisů přežilo rok 1989 a vychází dodnes: Mateřídouška, nejstarší dětský časopis existující bez přestávky, Sluníčko pro předčtenáře, Čtyřlístek Jaroslava Němečka a – Ábíčko, dříve oficiálně ABC mladých techniků a přírodovědců.
Od zbylých tří, také už legendárních titulů, se ABC liší jednou podstatnou věcí: v dobách své největší slávy dokázalo celé ročníky dětí tahat ven a přimět k účasti na akcích mnohem zábavnějších, než jsou dnešní youtuberingy: na závodech minikár, které si děti samy vyráběly, na výstavách papírových modelů (hlavně od proslulého Richarda Vyškovského, který nás před pár dny opustil) nebo v klubech, jejichž počet nakonec přerostl i počet klubů Foglarova Mladého hlasatele. ABC bylo v sedmdesátých a osmdesátých letech nejživějším, nejaktivnějším dětským časopisem u nás. Dodnes se jeho staré speciály, svázané ročníky a zvláštní seriály prodávají v antikvariátech za slušné peníze, stále vycházejí ábíčkovské komiksy, vystřihovánky a další kusy obsahu.
Štefan Švec
Proč to teď připomínáme? Kvůli jednomu z jeho nejzásadnějších tvůrců: Vlastislav Toman, šéfredaktor, který ABC vedl více než tři desetiletí a přitáhl do něj ty nejlepší lidi, v červenci oslavil devadesát let. Má být na co pyšný.
A ABC vychází pořád a rodiče ho pořád rádi dětem kupují. Protože si pamatují. A protože tak s nimi mají co sdílet.
