Článek
Před více než dvaceti lety čněla jeho ztepilá vytáhlá postava na nádvoří hradu Bítova nad ostatními básníky jako král na šachovnici. Na téhle merendě, zorganizované Martinem Reinerem a Jiřím Kuběnou, byl přítomen i Ivan Wernisch, dávný Zenův kamarád z Karlových Varů.
Zatímco Kaprál tam studoval na pedagogickém institutu, Wernisch si s notnou dávkou sebezapření matlal prsty v hlíně jakožto nezdárný žák na tamní keramičce. A jednou prý spolu šli pěšky do Prahy, říkají literárněvědné prameny s takovou pompou, jako kdyby oznamovaly, že outsider Fischer zvítězil v „zápase století“ nad rutinérem Spasským.
Nicméně co se šachových figur týká, Wernisch ani Kaprál nikdy nebyli řadovými pěšáky, jejich dílo je výjimečné od samých počátků. Kaprál debutoval v roce 1962 sbírkou Ploty. Že byl nedobrovolně odmlčen, stáhl se do ústraní a za normalizace pracoval jako úředník v pojišťovně, to už byla jiná hra, hra komunistických mocipánů.
Během osmdesátých let vydal několik samizdatů, ovšem skutečně svobodné tahy mohly přijít teprve po roce 1989: a5 Reinerův výbor, exf5 Růžová cesta, Jh7 Plané palposty, Dd8 Moje pojišťovna aneb V krajině arkádské, Ve7 Ozvy kázní, Vbb7 Glosy a maximy, Vbc7 Namol střízliv, De8 Zeleň blankytu, Dd8 Pádlo stálosti, De8 Suché roráty, Dd8 Strmilovské listy, De8 Hrubá mezihra, Jf6 Říkadla pro tři holčičky a jednoho kluka, gxf6 Uvnitř vně, Kg8 Elegie naruby. Posledním tahem krále bylo Kh8 – čili sbírka Tříděný odpad. Sbírka velmistrovská, na níž je znát, že byla napsaná s vidinou neodvratného konce partie.
Obdobně přišli s existenciálně silnými alby na rozloučenou muzikanti Leonard Cohen (You Want It Darker) či David Bowie (Blackstar).
Tříděný odpad vyšel v Kaprálově domovském nakladatelství Druhé město na konci října, kdy se on sám už nacházel v terminálním stadiu nemilosrdné nemoci. Měl ještě sílu vzít čerstvě vydanou sbírku do rukou a přivonět k tiskařské černi, pro člověka zaobírajícího se literaturou pošetile omamné? Snad ano.
Michal Šanda (1965) je spisovatel.
Vraťte mi duši! Nikdo z vás / nebude se starat o kozla / v zasutém koutě domoviny / ztracené varty u kolíku. // To odhodlání projevím jen já. / Vy nemáte čas ani umřít. / Chybí vám k tomu trpělivost / lehkovážného okounění. // Nastavuju úhel sklonu rohů / a řídkou bradku v lehkém vánku / vískám si zamyšleně co rozum / po výzvě těla složit reparát. (báseň Pastva)
Na rozdíl od šachových mačů, kde se taktizující soupeři mohou dohodnout na remíze, na nás v reálném životě, jakkoli jsme znamenitými hráči a ať děláme co děláme a taháme po šachovnici figurky sebezběsileji ve snaze uniknout osudu, čeká neodvratný mat. Zenovi Kaprálovi ho dal střelec s rakovinotvorným šípem 26. října 2020.
