Článek
Plán na výzdobu štítových stěn místních činžáků malbami předních českých výtvarníků a výtvarnic si kvůli své lokaci vysloužil řadu vzteklých či posměšných reakcí. A také protestních hlasů, neboť lidé se mohli vyslovit nejen pro, ale i proti některým z třiapadesáti projektů, které byly zařazeny do klání o peníze z městského, participativního rozpočtu.
Výsledek tak možná překvapil i samotného autora myšlenky, literáta a nakladatele Martina Reinera: mezi návrhy postavit v brněnských čtvrtích nová parkoviště, dětská hřiště či komunitní gril skončila pouliční galerie situovaná do vyloučené lokality na pátém místě. A získala tak částku, jež znamenala zelenou pro alespoň část z dvaceti zamýšlených muralů.
Vzala jsem to byt od bytu. Kateřina Šedá dokončuje průvodce brněnskou vyloučenou lokalitou
Od bohulibé ideje k činu pak uběhlo jen několik měsíců. Pod vysokozdvižnou plošinou, kterou pánové z ateliéru Malujeme jinak na počátku listopadu přistavili ke zdi domu na Cejlu 28, se navzdory příkazu omezit společenské aktivity sešel hlouček diváků, aby pozoroval přenesení malířského návrhu, který jeho autoři – Vendula Chalánková a Petr Lysáček – nazvali Mendel kontroluje pokus, na monumentální domovní stěnu.
Týden nato stál větší hlouček před domem na Francouzské 38, kde se proti nebi začalo rýsovat letadlo od malíře Jana Šrámka, a o další týden později pak Brňané z nejrůznějších čtvrtí přihlíželi, jak se na Bratislavské 40 na svět klube postava schoulená ve spacáku podle návrhu Evy Koťátkové. Do konce roku k nim, bude-li přát počasí, přibudou díla Františka Skály a Petra Maliny.
Kateřina Tučková (1980) je spisovatelka a kurátorka.
Tím však ambiciózní plán nekončí – s přispěním soukromých sponzorů by se měla pouliční galerie muralů do dvou let rozrůst o malby mnoha dalších etablovaných umělců – kupříkladu Jiřího Davida, Jana Gemrota, Anežky Hoškové či Tima.
V čase korony kultura skomírá. Koncertní sály, divadla i kina zejí prázdnotou, výstavní síně jsou zavřené. O to větší službu nyní galerie v ulicích Brna nabízí: nejen že mění charakter opovrhované čtvrti a probouzí diskusi nad otázkou, kdo a proč si zaslouží mít před očima umělecká díla, ale je dnes navíc i jedinou přehlídkou současné malby, která může potěšit strádající milovníky umění.
