Článek
Silně zasaženy byly bezesporu rodiny s dětmi: zavřené školy a částečně zavřené školky najednou mnohé pečující uvrhly do módu nedobrovolné rodičovské dovolené jenom s ošetřovným – s příjmem 60 procent denního vyměřovacího základu. A to pouze v případě, že byli v zaměstnaneckém poměru; pokud si vydělávali jako OSVČ či ve švarcsystému, ocitli se znenadání úplně bez příjmu.
Podle Českého statistického úřadu vzrostl během března počet osob využívajících ošetřovné o zhruba 330 tisíc. Velkou většinu z nich tvoří ženy. Už jenom proto, že mají obecně nižší příjmy, častěji totiž vykonávají hůře finančně hodnocená zaměstnání – ať už pečujícího, vzdělávacího, nebo administrativního charakteru. Otázku, kdo zůstane s dětmi doma, si u nás velká část rodin ani nepokládá – teď stejně jako za běžného režimu.
Byť se vláda v uplynulých dnech rozhodla ošetřovné navýšit na 80 procent, další prohlubování genderových nerovností to nezastaví. A to přesto, že díky koronavirové krizi najednou jasněji než kdy dřív vidíme, jaký typ práce je pro společnost a její stabilitu skutečně klíčový a taky že tato povolání většinově vykonávají právě ženy. Ve zdravotnictví tvoří čtyři pětiny pracujících, ještě drtivější je poměr u zdravotních sester a bratrů nebo i v sociálním sektoru či pečovatelských službách. Rovněž mezi prodavačkami a prodavači je 78 procent žen.
Apolena Rychlíková (1989) je dokumentaristka a publicistka.
Když napsal před lety americký antropolog David Graeber jednu ze svých nejznámějších statí pojmenovanou jednoduše Práce na hovno, představil v ní tak trochu jiné pojetí práce, než které nám kapitalistická společnost vnutila jako jediné správné. Graeber nás ponouká, ať si představíme, co by se stalo, kdyby některá zaměstnání ze dne na den zmizela. Mluví s respektem o zdravotních sestrách, popelářích, naopak kriticky uvažuje například o exekutorech nebo lobbistech velkých korporací: „Hodně lidí má dokonce podezření, že by se svět neexistencí těchto povolání zlepšil.“
Až se věci vrátí do starých kolejí, možná budeme mít tendenci na dnešní zásluhy sester, pečovatelek či prodavaček zapomínat. Možná že následná ekonomická krize ženy degraduje ještě víc, než když je dnes z kulturních i ekonomických důvodů zavíráme do jejich domovů. Ale možná taky, že si naše hrdinky uvědomí, že nenápadného ponižování už bylo dost a že je na čase, aby začal pečovat někdo i o ně – vyššími mzdami, větší úctou, a tím i hmatatelnější svobodou.
