Článek
Městům se důsledkem postupující klimatické krize začalo přezdívat „tepelné ostrovy“. Ne nadarmo: minulý rok padaly ve většině evropských center teplotní rekordy. Rozpálené byly Paříž, Řím, ale i Praha. Zároveň se však nezdá, že by se změna klimatu stávala pro české městské politiky, plánovače a architekty tím nejzásadnějším tématem. Přitom jsou to právě aglomerace, jež jsou v tomto směru nejproblematičtější – jejich rozrůstání je v rozporu s ekologickou udržitelností, zabírají významnou část krajiny, jsou zodpovědné podle různých zdrojů až za 70 procent emisí CO2.
V pražských ulicích dnes v létě skoro nejde najít stinné místo. Chybí nejen parky a větší zelené plochy, ale třeba i veřejná pítka, dostupná a vhodně rozmístěná odpočívadla pro seniory, znevýhodněné občany nebo rodiny s dětmi. Vyjít ven uprostřed rozpáleného dne je pro tyto skupiny čím dál náročnější, a tak často zůstávají doma. Když už do betonové džungle vyrazí, riskují tím své zdraví.
Navíc jak roste míra sociálního vyloučení, roste i míra ohrožení klimatickými změnami. V metropolích, ve kterých se nacházejí od okolí odříznutá ghetta, kde už dnes není dostupná pitná voda nebo je špatně nastavený svoz odpadu, se bude s klimatickým rozvratem žít stále hůř. Vyjevuje se najednou, jak úzce spolu souvisejí témata, jako je dostupné bydlení, udržovaný a udržitelný veřejný prostor či právě klima.
Vzhledem k tomu, jak složité je přísun dalších lidí do velkoměst zastavit, nemá smysl tesknit po minulosti, ale věnovat se tomu, co přijde. Zasazovat se o město zelené, ekologické. Neničit vnitrobloky, naopak na ně dávat důraz, nestavět jen luxusní bytovky, ale vytvářet po vídeňském vzoru ve městě prostor pro všechny třídy, sdílený a přístupný, nikoli soukromý, uzavřený. A stejně jako ve Vídni dávat ekologickou udržitelnost spolu s kvalitou a přístupností na první místo při hodnocení nové výstavby. Jen tak společně zvládneme problémy, které se na nás valí, aniž bychom nechali celé široké společenské vrstvy katastrofě napospas.