Článek
Když s nástupem nového tisíciletí začaly dramaticky klesat zisky vydavatelům hudebních nosičů, zvykli si všichni vinit internet a piráty, kteří nové technologie zneužili k nelegálnímu šíření dat. Podle statistik IFPI klesly zisky vydavatelským společnostem v České republice za posledních deset let až pětkrát. Sdílení a kopírování souborů ve formátu MP3 ale trápí hlavně obchodníky s hudbou, muzikanti z nových technologií můžou profitovat.
Internetová síť totiž vytváří prostor pro alternativní způsoby distribuce a zdemokratizovala možnosti propagace. Díky webu se teď muzikanti mohou obejít bez zprostředkovatele a svou hudbu nabízet lidem přímo.
„To nejlepší, co můžeš udělat pro hudbu, je dostat ji k lidem,“ říká pražský hudebník Bonus, který své album Konec civilizace (nominované na cenu Anděl) prodává přes internet v digitálním formátu. „Internet vzal korporacím exkluzivní postavení. Nesdílíme jen hotová díla, sdílíme i know-how, vědomosti, zkušenosti a technologie, a díky tomu se obejdeme bez velkých labelů,“ dodává.
Podobně jako Bonus distribuují svou hudbu po internetu třeba také Tomáš Dvořák alias Floex nebo elektroničtí experimentátoři z nezávislého labelu Ressonus Records – všem to umožňuje uživatelsky jednoduchý portál Bandcamp vytvořený pro tyto účely. Ve světě je tento postup poměrně běžný, ostatně digitální prodeje hudby už v mnoha zemích převýšily zisky z kamenných obchodů. U nás je to ale všechno naopak – poslední velký virtuální obchod s hudbou i-legalne.cz skončil letos v lednu a formát MP3 se znovu stal skoro výhradní doménou pirátů.
Radiohead
Digitální hudba má za těchto okolností nulovou hodnotu, a tak se paradoxně nejvíce „vyplatí“ ji rozdávat zdarma a udělat z ní nástroj propagace. Pokud se totiž dnes vůbec dají hudbou vydělat peníze, pak je to na koncertech, při prodeji triček nebo licencováním písní pro komerční účely. Prvně si vás ale musí někdo všimnout. Bonus dvě svá předchozí alba poskytl na internet zdarma, stejně jako nahrávky své skupiny Sporto a každou z nich si stáhlo několik tisíc lidí. „Hudba, kterou nikdo neuslyší, neexistuje,“ tvrdí Bonus, který si už vybudoval slušnou posluchačskou základnu.
Rozdávat hudbu zdarma po internetu samozřejmě není žádná novinka. Mezi nejznámější příklady patří gratis album Pražská pálená, na které v roce 2006 posbíral Jaromír Nohavica nevydané skladby a udělal si s ním reklamu na následné turné. O rok později nabídly své desky na internetu skupiny Wohnout a Vypsaná fixa. Reagovaly tak na netradiční krok anglické skupiny Radiohead. Ta nabídla své In Rainbows fanouškům za cenu, kterou si sami zvolí. Prodejní model zaplať, kolik chceš nebyl jen skvělým marketingovým trikem, měl hlavně upozornit veřejnost na to, že v těžkých dobách nahrávacího průmyslu kapely více než kdy jindy spoléhají na fanoušky. Moc dobře totiž vědí, že bez nich nejsou nic.
Vztah muzikant–posluchač vůbec v posledních letech doznal velké změny. Internet a sociální sítě překlenuly propast mezi oběma stranami a postupný rozpad klasického modelu hudebního průmyslu akcentoval jejich vzájemnou symbiózu. Uživatelé internetu si navykli dostávat hudbu zadarmo, muzikanti se ale zároveň díky němu stali mnohem reálnějšími lidmi z masa a kostí a můžou na své fanoušky apelovat, aby za ni zaplatili přímo jim. Fanoušci se tak učí přijímat mnohem aktivnější roli, v níž místo pasivního kup a zkonzumuj nastupuje vědomá podpora jejich favoritů.
Další z nominovaných na letošního žánrového Anděla – táborská post-rocková skupina C – také nedávno nabídla své nové album Opus Vulgaris zdarma ve formátu MP3. Jen k odkazu na stažení ještě přidala číslo bankovního konta pro případné zájemce, kteří by pocítili potřebu projevit svou vděčnost.
„Přišel jsem postupem času na to, že kdo chce podpořit a za hudbu zaplatit, ten to udělá, i když má možnost bezplatného stažení. Kdo zaplatit nechce, ten nezaplatí,“ shrnuje své zkušenosti Bonus, který se rozhodl svěřit svou hudbu raději fanouškům než velkým nahrávacím společnostem. Byla to určitě správná volba.