Článek
Mezi fotbalovými fanoušky se traduje pořekadlo, že když přijíždí klub z jiného města do Prahy, tak první góly dostává už na sjezdu z dálnice. S muzikou to bylo podobně. Na neznámé kapely z malých měst se návštěvníci pražských klubů vždycky dívali trochu skrz prsty a prosadit se v hlavním městě se podařilo jen těm opravdu nejlepším. Načež se obvykle musely kvůli své kariéře do Prahy přestěhovat. Dnes už tento scénář vůbec není nutný.
Alternativní informační kanály částečně smazaly rozdíly mezi periferií a centrem a díky internetu dnes mají všechny mladé kapely podobnou startovní pozici. Být z velkého města se dokonce může stát překážkou, a tak žádný div, že v posledních letech z „venkova“ pochází mnohem zajímavější hudba než z Prahy.
„Kapela například z Vansdorfu se musí sakra snažit, aby si mohla zahrát v klubu na Sedmičce. Zatímco když jsi z Prahy, dříve nebo později na mejdanu narazíš na ty správný lidi, který tě nakonec někam pozvou hrát,“ popisuje hlavní rozdíl mezi kapelami z Prahy a periferie Martina Overstreet, která loni s Michalem Nanoru vydala knihu Zde jsou psi o vizuální kultuře české nezávislé scény. Více než polovinu představených interpretů v knize tvoří projekty mimo Prahu, což je podle ní důsledek faktu, že muzikanti v hlavním městě jsou z velké většiny konzervativní, hrají podobnou hudbu a také se víceméně stejně chovají a oblíkají.
„Nezávislá scéna v Praze je malá, všichni se se všemi znají a na konkurenci se moc nehraje. Mimopražské kapely, poslední dobou zejména ty z Ostravy, jsou víc motivovaný a nestydí se přiznat, že i ta malá Sedmička je pro ně velký cíl. S takovým přístupem pak může vzniknout něco odlišného, něco, co se nehraje podle pražských pravidel. Ani hudebně, ani vizuálně,“ vysvětluje publicistka.
Při listování knihou jí musím dát za pravdu: z čistě vizuálního hlediska patří nejzajímavější profily kapelám ze severní Moravy, jako jsou Schwarzprior, Like She nebo Marius Konvoj. Zapomeňte na pražské indie hochy uniformně oblečené v černých tričkách, u kapel z Ostravy a okolí i z fotografií vycítíte touhu vzkázat světu: „Tady jsem!“ Což je samozřejmě výkřik, který stál na počátku každé velké hudební kariéry, ať už šlo o rockery nebo rappery.
Nejde jen o fotografie, obaly desek či plakáty zmíněných kapel mají nezaměnitelný rukopis, za což může nepochybně fakt, že jsou to vesměs studenti výtvarných konzervatoří. A stejně originální je i jejich hudba vymykající se běžným škatulkám.
Velkým objevem této „scény“ je slezskovalašská dvojice I Love 69 Popgejů, jejichž divoké koncerty obvykle rozdělují publikum na ty, kteří odejdou, a na ty, kteří si svérázné synth-punkové performery navěky zamilují. „Někdo říká, že všechno zajímavé, progresivní a vážné se děje v hlavním městě,“ říká polovina kapely Jakub Adamec. „Podle mě ale nezáleží na tom, odkud jsi, ale spíše, kam máš namířeno,“ dodává.
„Nebýt v Praze samozřejmě znamená méně osobních kontaktů s lidmi, kteří v průmyslu něco znamenají a můžou ti pomoct,“ připomíná Adamec. S internetem to ale dnes kapely mají podstatně lehčí; příkladem nečekaného „útoku“ z periferie je nástup brněnské dívčí dvojice Čokovoko, které v rané fázi kariéry pomohl internet, přes nějž se šířilo jejich podomácku natočené album. Při poslechu jejich parodického rapu, v němž je slyšet i brněnský dialekt, jednoho napadne, že jihomoravský akcent může mít pro posluchače v ostatních městech zvláštní kouzlo. „Brno je pro Pražáky něco mezi blondýnou a policajtem,“ říká s úsměvem polovina dua Adéla Elbel a její kolegyně Zuzana Fuksová dodává:. „Pro někoho to může být lákavé, ba přímo exotické, když svým akcentem evokujete Mirka Donutila a Jarmilu Šulákovou.“ Pokud chce kapela skutečně uspět, hlavnímu městu se nakonec stejně nevyhne. „Hodně mých kamarádů na Prahu nadává, ale stejně tam jsou.
Pokud nechtějí chodit do normální práce, ale dělat hudbu a nějak se protloukat s malými příjmy z něčeho, co je baví, jde to v Praze lépe než kdekoliv jinde,“ říká Martin Evžen Kyšperský z brněnské skupiny Květy, jejichž poetický folkrock patří k tomu nejlepšímu, co může současná česká alternativa nabídnout. „Když jsi v malém městě, musíš se do toho víc obout,“ vysvětluje Kyšperský největší zbraň kapel z periferie a pak dodává: „Lou Reed zpíval, že na malém městě je jen jedna dobrá věc, a to, že víš, že chceš odtamtud vypadnout. A já dodám, že potom stejně silně víš, že se tam chceš vrátit. Tedy když ještě můžeš.“
