Článek
Ano, všimli jsme si: na duchcovském náměstí už před lety chcíp pes a v přilehlých ulicích starého města se řada domů rozpadá a v mnoha z nich nikdo nebydlí. Přitom by to mohla být malebná čtvrť, možná jedna z nejkrásnějších v republice. Starosta v textu správně podotýká, že ne všechno zde patří městu, a některé nepronajaté prostory a chátrající domy tak jdou na vrub soukromých majitelů.
Hledat konkrétní viníky situace je ovšem ošemetné. Když totiž vyjedeme trochu výš směrem do Krušných hor, můžeme sledovat rozpadající se domy a poloprázdné vesnice nebo se procházet v místech, kde už žádné vesnice nejsou. To všechno je zarámované nádhernou přírodou, která je o to lákavější, že se tu můžete dlouze procházet a nikoho nepotkat. Byl by to ráj na zemi, kdyby to zároveň někde nepůsobilo jako návštěva rozvojové země. Duchcov v tom není sám.
Když pak přejedeme hranici na saskou stranu, ocitneme se v jiném vesmíru. Tamní obyvatelé žijí v mnohem luxusnějších podmínkách, i když si paradoxně připadají chudí a zapomenutí, čímž často odůvodňují svou volbu AfD.
Na naší straně hranice dlužíme menším obcím v minulosti nespravedlivě přerozdělované prostředky, přičemž bývalé Sudety to jistě mají ještě mnohem těžší než jiné části republiky. Porevoluční vzývání boha soukromého vlastnictví navíc dalo zapomenout principu vlastnictví zavazuje, a tak je těžké vymáhat po majitelích, aby se o své nemovitosti starali. Chybí nám k tomu účinné nástroje, ale i politická a společenská vůle. Řada obcí se také zbavila skoro celého bytového fondu a neví si teď rady, jak dělat sociální politiku. Absorpční schopnost velkých měst zároveň působí odstředivě na menší obce, a tak z nich lidé odcházejí za veselejším životem.
Saša Uhlová (1977) je novinářka, romistka, redaktorka serveru A2larm.
Jeden můj známý tvrdí, že když coby starosta přemýšlí nad tím, jak pozdvihnout svou obec, nesmí hlavně zapomínat na žádnou skupinu obyvatel. Říká, že nemá smysl investovat jen do některých vrstev (on by řekl tříd), protože obec nakonec tvoří všichni. A to jsme zpátky u veřejného prostoru a u toho, že nejsme jen soubor jedinců s hlavním lidským právem vlastnit.
Tvoříme společnost a to, jak se žije lidem v jedné části obce, má vliv i na části jiné. Stejně tak by nám v Praze nemělo být lhostejné, co trápí lidi na severu. Nejpozději u voleb si totiž uvědomíme, že žijeme v jedné zemi a že se to týká i nás.
