Článek
Výsledkem je, že podmínka, aby dlužník splatil během pěti let třicet procent dluhu, zůstává, jen se v celém procesu posouvá ze začátku na konec. Do oddlužení tak může vstoupit skoro každý, ale pokud třicet procent dluhu nesplatí, bude o jeho osudu rozhodovat soud. Odkud se bere optimismus poslanců, že soudci budou dlužníkům nesplnění podmínky promíjet, není jasné. Stane se spíš to, že se celá řada lidí oddlužit nedokáže, zaplatí navíc šedesát tisíc insolvenčnímu správci a ocitnou se ve stejné situaci jako předtím.
Na tom, že v minulosti byla pravidla nastavena nespravedlivě a že z bagatelních pohledávek vyrostly monstrózní dluhy, je přitom už docela shoda. O to děsivěji působí vzájemné poklepávání po ramenou poslanců, kteří se tváří, že lidem v dluhové pasti pomohli.
Dluhy jsou různé a některé by se opravdu splácet měly. Patří mezi ně třeba výživné na dítě, ale i všechny další peníze, které někomu reálně chybí. Situace je nicméně taková, že dlužníci často místo těchto pohledávek splácejí příslušenství k dluhům, které by se snad ani platit neměly.
Mám zdokumentovaný případ člověka, který nevrátil včas knihu do knihovny v jednom severomoravském městě. Přišla mu upomínka a naběhlo zpozdné. Knihovna následně dluh rozdělila na dva: zpozdné a částku za upomínací dopis. Každý dluh dala k řešení jinému advokátovi a šlo to ke dvěma různým exekutorům. Bagatelní částka za pozdější vrácení knihy se tak vyšplhala na dvaadvacet tisíc.
A přesně takto vlastně uměle vytvořené dluhy tíží mnohé dlužníky. A ti nedělají rozdíly. Zákon totiž tzv. přednostní pohledávky rozlišuje teprve, až když je dlužník v exekuci nebo insolvenci. Předtím je dlouhé období, kdy zadlužený člověk lepí jeden dluh druhým a o tom, že některé pohledávky jsou podstatnější, nepřemýšlí. Uvažuje spíš tak, že z některých bude rychleji průšvih.
Matka, která od bývalého manžela nedostává alimenty, se tak mnohem snáze rovněž stane dlužnicí. Podobně společenství vlastníků, které má některé své členy v dluzích, jak to teď vídáváme v severních Čechách. Nebo lidé, kteří v dobré víře půjčili přátelům... A původní dlužníci mezitím cpou peníze do chřtánu chytrolínům, kteří je dokázali zadlužit uměle.
Což je vše jen další doklad, že celý systém potřebuje razantní restart. Problém se totiž netýká „jen“ těch osmi set tisíc lidí v exekuci, ale i jejich dětí a dalších příbuzných. Podle odhadů to může být pětina populace. To už je skoro na to, s tím něco dělat, ne?
