Článek
Před referendem vedli Švýcaři celospolečenskou diskusi o tom, k čemu jsou veřejnoprávní média dobrá a co by přesně znamenalo, kdyby nebyla. Debatu, která neproběhla úplně dobře například před hlasováním o vystoupení Británie z EU, kde se po referendu hodně lidí divilo, jaké důsledky pro ně brexit bude mít.
V devadesátých letech jsem sledovala celou řadu iniciativ, kdy místní bojovali proti vykácení aleje, výstavbě dalšího hypermarketu, zbourání historické budovy… Tehdy jsem si říkala, proč nemáme účinný zákon o obecním referendu – vždyť by to byl nejlepší způsob, jak bojovat proti zvůli kapitálu, který si jinak většinou prosadí své proti vůli občanů. Od roku 2004 se pak místní referenda stala nástrojem, jak se v obcích o některých věcech rozhoduje, jako třeba když si v Jablonci loni odhlasovali, že nechtějí ve městě hrací automaty, anebo když Plzeňané odmítli v roce 2013 výstavbu obchodního domu.
Teď se ale začíná mluvit o referendu celostátním. Po volbách jsou ve Sněmovně dvě strany, které mají přímou demokracii jako jednu z hlavních priorit: Piráti a SPD. Představy o tom, jak by zákon o obecném referendu měl vypadat, mají dost odlišné, nelze ale přehlédnout, že je referendum něco, co voliče oslovilo, protože mnozí tyto strany volili právě proto, aby se mohli častěji a snáze vyjadřovat ke směřování naší země.
Zda se zákon nakonec prosadí a jakou bude mít podobu, zatím není jasné.
Ale už teď můžeme mít radost, že se o tom mluví a že možná zamíříme k přímé demokracii a za pár let budeme tak uvědomělí jako Švýcaři! Anebo se můžeme strachovat, že to nakonec skončí třeba vystoupením z Evropské unie a obehnáním hranic ostnatým drátem, aby se k nám opravdu, ale opravdu nedostal ani jeden uprchlík. Zatím jsme pořád ve fázi, kdy se fantazii meze nekladou.
Mé obavy z referenda se zakládají na dvou argumentech. První je současný způsob vedení „informační války“, kdy vedle sebe leží na jedné straně klasická tu více tu méně věrohodná média se všemi svými nedostatky, ideologickými předpojatostmi, vlastním výběrem událostí a přesvědčením, že jsme vždycky všechno dělali nejlíp, jak to šlo, a na straně druhé weby, kde se objevují holé nesmysly o nejrůznějších spiknutích i velmi jednoduše vyvratitelné informace, weby, která však přesto mají ohromnou čtenost.
Druhý můj argument zní, že se hlasování ano/ne může snadno zvrtnout. Lidé, kteří žijí s pocitem, že jim nikdo nenaslouchá, se totiž mohou rozhodnout, že to svým hlasem natřou elitám, ať už si pod tím slovem představují cokoli. To byla motivace celé řady lidí, kteří volili Zemana. Když si s nimi při svých cestách po republice povídám, často to klidně přiznávají. Takže bychom měli souběžně s přípravou referenda pracovat i na tom, aby se tyhle příkopy zasypávaly.
