Hlavní obsah

Saša Uhlová: Dary Vánoc

Právo, Saša Uhlová, SALON

Copak asi dostanu za dárek? Vůně jehličí, purpury, františka, citrusové kůry na kamnech, prostě Vánoc ve mně spolehlivě vyvolává nostalgii po dětství. V mysli se opět toulám provoněným bytem, hledám ukryté dárky a znovu prožívám ten slastný pocit těšení. A nejen těšení, ale i tajemna, které jsem tehdy, aniž bych ho uměla pojmenovat, vnímala.

Foto: Petr Horník, Právo

Saša Uhlová

Článek

Jako dospělá už řadu let rediguju nebo píšu více či méně moralizující články o tom, jak konzum ničí duchovní rozměr Vánoc. Všudypřítomné reklamy, vlezlé písničky v obchoďácích, kde do sebe narážejí davy lidí, kteří nakupují jako o život – nic nemůže být obrazu Vánoc jako svátku pokoje, smíření, odpuštění a toho, co nás přesahuje, vzdálenější. Dalším motivem, který se každoročně vrací, jsou lidé bez domova, jejichž situace se v den, který velká část lidí tráví s rodinou, zdá ještě o něco hrozivější. Ani nevím, kolikrát jsem čtenáře nabádala, aby na ně mysleli.

A aby toho nebylo málo, letos se k tomu přidala i starost o naši planetu a budoucnost. Čtu nejrůznější výzvy, že dárky vůbec nemáme kupovat, doprovázené údaji o množství lidmi produkovaných plastů.

Vánoce se nezadržitelně blíží a já se přesto všechno letos zase těším. Těším se, že budeme všichni spolu, že dám dětem dárky, že obdaruji i další. Vždyť dar vytváří pouto mezi darujícím a obdarovaným. Svým způsobem může být i darem pro toho, kdo ho vyrobil, a vydělal si tak na živobytí. Dary mohou lidi spojovat. Obdarování jako takové Vánoce neničí, to jen některé jeho do absurdna vyhnané podoby.

V představě, že pokud nedám žádné dárky, přispěju k záchraně planety, je pak ukryt jeden z největších současných sporů o to, jak k ochraně životního prostředí a klimatické změně přistupovat. Na jedné straně se tu zabydluje představa, že situaci můžeme ovlivnit svým spotřebitelským chováním, na straně druhé existuje řada argumentů, že jím nic zásadního nezměníme. Ostatně většina plastů, které plavou v moři, nepochází od nás, ale ze zemí, které nemají dobré systémy jejich likvidace. Navíc přemíra výroby plastů úzce souvisí s naší nadměrnou spotřebou nafty. Proto se přikláním spíš k tomu, že řešení není primárně ve změně spotřebitelského chování, ale v politických opatřeních.

To neznamená, že není třeba přemýšlet, kde a za jakých podmínek se dárky, které kupujeme, vyráběly nebo jak dlouhou cestu urazily. Nebo nad tím, že mezi dospělými nemusí mít obdarování vždy hmotnou podobu. Určitě není na škodu ani ubrat z čistícího a pečícího šílenství, ale spíš proto, aby zbyla energie na vychutnání si vánoční atmosféry, která nás může nabít novou energií. Dary a láska mezi lidmi, jež Vánoce také symbolizují, jsou totiž důležité i proto, abychom měli sílu jít dál. A třeba i bojovat za záchranu naší planety.

Související témata:

Související články

Saša Uhlová: Jeďte do Ostravy!

Co máme dělat, abychom se přiblížili lidu? Jaká témata zdvihat a jak je komunikovat? Co dělat s krizí levice? Jak bojovat proti odlivu voličů, kteří nově...

Saša Uhlová: 1968

Celé jaro se mi ozývali novináři ze západní Evropy, abych jim něco řekla nebo napsala k osmašedesátému. Jedna novinářka z francouzského rozhlasu dokonce...

Saša Uhlová: O umělých dluzích

Dluhy se mají platit a oddlužení má být vyvážené, aby se pomohlo lidem v dluhové pasti a zároveň věřitelé nepřišli zkrátka. Tak zněl během nedávné rozpravy...

Výběr článků

Načítám