Článek
V naší pražské čtvrti bydlíme osm let: poté co jsme se pětkrát stěhovali, jsme tu zakotvili díky hodné paní majitelce, která nám poskytla sociální nájem. Drogerie vypadala tak, jako by tu byla už od nepaměti, možná už za normalizace.
Kdyby to byl první krám, který zmizel, tak by mě to snad tolik neranilo. Ale odcházejí jeden za druhým. A to jsem v tu chvíli ještě nevěděla, že za týden zavřou bylinkářství naproti, kde kupujeme, tedy kupovali jsme, čaje, ale i sirupy, vitaminy, krémy na opalování, mýdla. Paní, která ho provozovala, nám vždycky dobře poradila a mému muži, jenž nemá rád příchuť badyánu a lékořice, pokaždé našla ten správný čaj na kašel.
Když jsem procházela kolem krámku a viděla, že je s ním taky konec, popadlo mě zoufalství. Ptala jsem se paní prodavačky a majitelky v jedné osobě, proč končí. Vysvětlila mi, že původní obyvatelé odcházejí z naší čtvrti pryč, a ona tak přichází o stálé zákazníky. V okolí bydlí čím dál víc turistů a cizinců nebo lidí v krátkodobých pronájmech. Ti sice do voňavého krámku občas zavítají, ale pravidelné zákazníky nahradit nemohou.
„Stejně si myslím, že vás odsud nakonec vyštvou všechny,“ uzavřela paní prodavačka náš smutný rozhovor.
Těžko říct, jestli je na vině Airbnb, nebo kdo to všechno v našem okolí teď bydlí. Každopádně to nejsou lidé, kteří by uživili původní obchody.
Co bude na místě bylinkářství, zatím nevím. Místo drogerie bude salaterie. Další z dlouhé řady obchodů, které jsou roztomilé, dokud je v okolí jeden nebo dva, ale které jsou nesnesitelné, když ovládnou celý prostor. Hipsterská kavárna jedna vedle druhé. Pak barber shop, kde vám prý ke stříhání nalijí whisky, dále obchod s nějakými taburety a podivnými předraženými artefakty na výzdobu domácnosti bez dětí. Poté zas moře kavárniček, kde si můžete koupit díleček quiche za devadesát korun nebo klidně i víc.
Všechny tyhle nové obchody a kavárny vytlačily něco, co jsme předtím používali, něco, kam jsme chodili. Jak říkává má švagrová: „Sojové latté si můžu dát na každém rohu, ale dětem tu boty nikde nekoupím.“ Občas se nějaký krám s oblečením a botami sice najde, ale jedná se výhradně o luxusní zboží, na které člověk s průměrnou mzdou nemá.
Co se to stalo s naší čtvrtí? Za těch osm let se změnila k nepoznání. Odborně se tomu říká gentrifikace, ale pozorovat ji je smutné tak, že to žádný odborný název vyjádřit nedokáže. Může mě uklidňovat, že nás stejně nakonec vyženou stále se zvyšující nájmy, které v okolí rostou do astronomických výšin. Ještě předtím ale stihnu být svědkyní toho, jak naše čtvrť umírá.
