Článek
Jaká by podle vás měla být role intelektuála v politice?
Především by měl provokovat. Měl by klást nesnadné otázky, a to i tehdy, jestliže na ně sám nezná odpovědi. A pokud ty odpovědi opravdu nezná, neměl by předstírat, že je zná, a neměl by nabízet jednoduchá až primitivní řešení.
V čem jsme jako společnost svobodnější po listopadu 1989 a v čem jsme byli svobodnější před ním?
Před listopadem 1989 měl téměř každý člověk práci, a měl tedy zajištěnou základní životní úroveň. Pokud svobodu chápu jako naplňování všech lidských práv, nejenom práv politických, ale i hospodářských a sociálních, tak byly bez jakékoli ironie větší sociální jistoty a v tomto smyslu byla situace lepší než dnes, kdy je přes půl miliónu nezaměstnaných. Ale jsou důležitější věci, než je jídlo, než je plat, a to je pocit svobody, zejména svobody rozhodování. Jste-li spoutáni ve svěrací kazajce, kde musíte bezmyšlenkovitě přikyvovat názorům často vyložených pitomců, což komunističtí papaláši většinou byli, pak ztrácíte to, co je na svobodě hlavní. A právě proto si myslím, že v této hierarchii hodnot jsme dnes podstatě svobodnější, než jsme byli předtím.
Jak se podle vás za posledních dvacet pět let proměnil vztah mocných a bezmocných?
Řekl bych, že mocní se stali ještě mocnějšími a bezmocní se stali ještě bezmocnějšími. Komunisté měli takzvaný Výbor lidové kontroly (VLK), a ten úměrně pečlivě dohlížel na to, aby nekradli. A protože v komunistické věrchušce probíhal boj o moc, pak jakékoli materiální zneužití moci bylo skvělou záminkou odstranit nepohodlného konkurenta. A jak už jsem řekl v předchozí odpovědi, lidé nebyli bez zaměstnání a nebyli do takové míry ohrožováni chudobou. A v tomto smyslu se stali ještě bezmocnějšími. Velcí zloději, kterým obvykle říkáme tuneláři, si nemohli přisvojovat nelegálně získané majetky. A po této kritice disparity mezi mocnými a bezmocnými bych dodal, že přesto se žije líp.
Anketu připravili Alice Šimonová a Zbyněk Vlasák.
