Hlavní obsah

Rusové se chaosem baví, říká cestovatelka Kateřina Mandulová

Právo, Bára Gregorová, SALON

Na Kateřinu Mandulovou (1979) jsem narazila na srpnovém horolezeckém festivalu v Teplicích nad Metují. Seděla na chodníku, nohy měla zabalené do péřovky a prodávala svou knihu Vladivostop (vlastním nákladem 2010). Právě se vrátila z výstupu na Chan Tengri, kde jí omrzly nohy. Když jsme se o půl roku později setkaly v kavárně, chystala se do Švédska na běžky. A ne na ledajakou trať.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Kateřina Mandulová

Článek

Kde se vzal nápad odjet stopem do Vladivostoku?

Cílem bylo vyrazit někam hodně daleko, co nejdál od všední reality. Psal se rok 2009, měla jsem po advokátních zkouškách a chtěla stopovat po zemi do Asie. A dál než do Vladivostoku to nejde. Cesta mi zabrala tři měsíce.

Jak byste svou knihu Vladivostop charakterizovala? Je to čistý cestopis?

Samozřejmě je to myšleno jako motivace pro další mladé lidi. Aby se nebáli stopovat. Když se dorozumíte jazykem, jakým mluví řidič, máte možnost s ním prodiskutovat spoustu zajímavých témat, podívat se blíž na jeho každodenní problémy a zkušenosti, a tedy pod pokličku té společnosti. Já pod ruskou pokličkou našla hrozný chaos. Přitom pro mě bylo velmi překvapivé zjištění, že se to Rusům v podstatě líbí. Všechny ty nepředstavitelné překážky, komplikace a absurdity každodenního života pro ně představují zdroj zábavy. Život v Německu nebo ve Švýcarsku by jim přišel jako nuda.

A nejsilnější zážitek?

Ten jsem měla na Dálném východě. Dá se tam zažít, jak bude vypadat konec civilizace. Na takovém Sachalinu chvíli byla, ale teď je na ústupu, lidé se stěhují zpět na pevninu, příroda si to tam bere nazpět.

Jaký byl návrat zpět do středoevropské reality?

Když cestujete delší dobu, musíte počítat s tím, že resocializace doma vám zabere skoro stejně dlouho jako cesta samotná. Hledáte práci, zvykáte si znovu na stolování s vidličkou a nožem…

Co na cestách hledáte?

Ženicha. Ne, nevím, asi se učím hledat souvislosti. Láká mě potkávání lidí a utvrzování se v některých věcech a naopak vyvracení přesudků. Tím, že stopuju, ostatně sama vyvracím některá klišé, která mohou lidi mít o právníkovi z Evropy. Je to tedy taková dvojí konfrontace.

Vyrážíte teď do Švédska na devadesátikilometrový Vasův běh.

Nezastírám, že jsem extremistka, a k tomu všemu vytrvalá. Takže Vasák do mého počínání docela zapadá. Spíš než závodit si to jedu užít, ochutnat borůvkovou polívku a vzdát hold severskému lyžování.

Nebojíte se omrzlin z Chan Tengri? Druhý až třetí stupeň není legrace.

Uvidíme, jak se to bude chovat. Prsty ještě nejsou úplně v pořádku, tak si asi vezmu dvoje ponožky.

Knihu Vladivostop seženete třeba na promítání z Kateřininy cesty na Sibiř, 7. února 2012 v pražské Městské knihovně.

Související témata:

Související články

Reportáž: Asie prý začíná za Dněprem

Vlak ze Lvova do Doněcku, z jedné mé literární akce na druhou, jede 22 hodin a urazí přes tisíc kilometrů. Nasedám do něj s obavami z horka. Netuším, že se...

Výběr článků

Načítám