Článek
Dlouhých devadesát let se u nás například nepostavila žádná nová výstavní síň (naposledy Dům umění v Ostravě). Čeští architekti sice dovedli absenci objednávek tohoto typu kompenzovat důvtipnými adaptacemi historických budov, ke kterým patří úprava Anežského kláštera a Veletržního paláce v Praze pro Národní galerii nebo z novější doby přestavba kapitulního děkanství v Olomouci pro tamní Arcidiecézní muzeum. Tvořivost architekta se však v takových případech mohla projevit jen v omezené míře.
Právě v Olomouci svitla naděje, že se nová výstavní budova přece jen postaví. Před dvanácti lety vypracoval tehdejší ředitel olomouckého Muzea umění Pavel Zatloukal ideový projekt galerie Středoevropské fórum SEFO, ve které bychom se mohli těšit z vynikajících děl umělců poválečného Československa, Polska, Maďarska i jiných zemí střední Evropy. Koncipoval tehdy zadání pro novostavbu SEFO v ošklivé proluce vedle dnešní muzejní budovy v Denisově ulici.
Poté, co se mu vzdor velké snaze nepodařilo vypsat na návrh této galerijní novostavby veřejnou architektonickou soutěž, Zatloukal projekt zadal architektu Janu Šépkovi, jednomu z autorů výše zmíněné přestavby Arcidiecézního muzea.
Muzeum umění v Olomouci pak dlouho bojovalo o peníze pro tuto novostavbu. A zdá se, že brzy v tomto boji uspěje. Milovníkům moderního umění se tak zpřístupní sbírka, jaká nemá ve střední Evropě rovnocennou obdobu, a milovníci moderní architektonické tvorby se zas dočkají vynikající architektury. Budou k nim jistě patřit i milovníci z okolních zemí, kteří o Šépkově návrhu vědí, protože se už stihl objevit v zahraničních architektonických časopisech. Jak expozice v SEFO, tak i Šépkova novostavba by mohly pomoci Olomouci vyšvihnout se mezi významná evropská kulturní centra.
Ti, kdo dnes vytýkají naší památkové péči, že je příliš konzervativní, by měli vědět, že u Národního památkového ústavu se Šépkovo dílo dočkalo nejen schválení, ale i podpory. Citlivě totiž pracuje s narážkami na formy starých středověkých domů, které na parcele pro SEFO stály do šedesátých let 20. století. Je to dílo novátorské, a zároveň přísně kontextuální, jaké k olomouckým památkám z doby středověku a baroka něco hodnotného přidá.
Část olomoucké veřejnosti se naproti tomu s Šépkovým projektem obtížně smiřuje, vytýká mu „bunkrovitost“, a je to mimochodem tatáž část, jaká se nijak neozývá proti úmyslu místního developera poškodit mrakodrapem Šantovka Tower historické panorama města. Věřím však tomu, že olomoučtí občané časem vezmou SEFO na milost. Kdyby totiž ve svém odporu zvítězili, o dílo světové úrovně by ochudili nejen své město, ale celou českou architekturu, která na novostavbu tohoto druhu dlouhá léta marně čeká.