Článek
Jenže pokaždé, když míjím knihovnu, hlasitě vykřiknu: Uá! Vyděsí mě totiž fosforeskující ručičky na tlustospisu Všecko napsané z roku 2010. Jeho autorem je slovutný divadelní režisér Jan Antonín Pitínský.
Čtenáři se dozajista nebudou hněvat, že v něm definitivně všecko napsané není a že se teď Pitínský vytasil s novou knihou nazvanou T.MA. Po Lulce tatíčkovi z roku 2002 je to teprve jeho druhá básnická sbírka.
A když už jsme u letopočtů: v roce 2011 mě Pitínský oslovil, že by rád na základě mé knihy Blues 1890–1940 udělal divadelní inscenaci v Ostravě u Bezručů. Jo! Hořel jsem nedočkavostí okamžitě se do toho projektu pustit a stokrát denně jsem kontroloval poštu v počítači. Za týden, když jsem vychladl, mi přišel domů do schránky dopis napsaný pěkně po staru na stroji s rukou vepsanými dodatečnými přípodotky.
Jsem asi člověk jiných dob, říká divadelní režisér Jan Antonín Pitínský
Co by šlo vyřešit po mailu v mžiku, jsme si posílali v ofrankovaných obálkách a práce se vlekla – pomalu jako se pošťačka s křečovými žilami na nohou táhla ulicemi s naditou brašnou.
Nakonec jsem ovšem musel Pitínským mi nadiktované zpomalení v době všeobecné hektičnosti ocenit, protože s sebou přineslo čas popřemýšlet nad věcmi do hloubky. Jak se u divadla říká, maminka a pan režisér mají vždycky pravdu.
Ve svébytném tempu se odvíjejí i Pitínského básně.
ZAHRÁDKA / stoupl si proti slunku / vzpomněl si že má plombu / vše srovnal / slunko vyhrálo / slunko peče pole / z pole vyšvihoval se les / srovnal nejtlustšího králíka / s knihou již držel / on – králík / zvítězí vzpomene že je to / jeho panství / zabije králíka jako vepře / kůži strčí na slunko / napije se aby zakřičel / ale zůstává / tichý jako jakýsi / deštík / vzpoury.
V anotaci od nakladatelství Druhé město se píše, že jde o poezii milostnou. Jestli je zabitý králík, jemuž z nozdřiček odkapává krev do trávy na dvorku, symbolem erotiky, to mě potom bacte sbírkou T.MA za uši, pověste mě na rozporku a mou staženou kůži usušte na slunci. On Pitínskému málokdo rozumí.
Skutečně strávil divadelní prázdniny doma v Luhačovicích v pyžamu?
Pro mě osobně je Pitínský fascinující otazník.
?
Od odpovědí jsou tady jiní, odpovědnější. A co se Pitínského básní o lásce týká, mezi nejpovedenější řadím tuhle: Každý má dvě peřiny / v těch se honí / v těch má kolotoč / v těch má peří / má v nich bílé peří / v peřinách / pojď sem / musím to mít / postel mě svléká / musím – to / musím – to / musím to mít.
Vyšla jen zhudebněná na albu Bittová & Fajt, pod názvem Peřiny, a když už jsme u letopočtů, stalo se tak v roce 1987. Vzpomínáte? Nad gramodesku se tehdy pomalinku nasunulo rameno přenosky a jehla v drážce uchuslastně zapraskala…