Článek
Hledal jsem vyhlášené knihkupectví v někdejším divadle El Ateneo a starší pán mi říká, abych foťák nenechával přes rameno. Asi tu není moc bezpečno, ale za těch šest dní v Baires jsem se ohrožený necítil ani jednou. A bylo mi líp než v Praze, to z toho tempa, které není urputné, a vždy vám tu dá někdo přednost. Ataky ta dekadence, všudypřítomné stopy zašlé slávy.
Proč tu jsem: koná se zde Bienále Borges/Kafka. Na střídačku ho v Praze a v Buenos Aires pořádají Borgesova nadace a Společnost Franze Kafky (SFK). Nejsem na výletě – pořadatelé se kromě mistrů z názvu rozhodli uctít dvě stoletá jubilea, Julia Cortázara a Bohumila Hrabala. Mám připravené dvě přednášky: Hrabalova literatura a Hrabal a Dubenka. Obě jsem zvládl snad ke spokojenosti publika za pomoci Daniely Čapkové, která v Argentině zakládala a pak zase zavírala České centrum.
K tomu zavření mám na základě toho, co jsem zde viděl, slyšel a zažil, velkou výhradu. Do Argentiny Češi prorazí ekonomicky jen za předpokladu, že tu budou mít kamarády. A přátelství se nezačínají obchodem, ta mají podhoubí jinde. Nemusíme tomu říkat kultura, může to být i kuchyně, ale to je kultura taky, a tady vysoká, nejen steaky, záležet si tu dávají na stolování víc než v Česku. Teprve když s Argentincem pojíte nebo aspoň popijete, popovídáte si, můžete pomýšlet na další. I tohle bienále by bylo nemyslitelné bez někdejšího argentinského velvyslance v Praze Juana Fleminga, bez ředitelky SFK Markéty Mališové, bez ministerské úřednice Josefiny Delgado. Bienále žije, protože se tihle lidé znají a domluví a zařídí, co je potřeba.
Co se během něj dělo: Na úvod hrálo Panochovo kvarteto. Koncert české klasiky (Smetana, Dvořák, Janáček) zněl v sále bývalé elektrárny Usina del Arte vesele a skoro zaplněné velké hlediště se zdvihlo na standing ovation. Pánové jsou unikát, nejdéle hrající kvarteto ve stejném složení na světě, tady jsem pochopil, proč spolu vydrželi – umějí se ze všeho radovat, dokonce i z toho, že kvůli stávce zaměstnanců Air France odlétali později, než chtěli.
Referovat o přednáškách si netroufnu, jen to shrnu: trvaly tři odpoledne v komorním prostředí Centro Cultural San Martín (José de San Martín byl generál, co vyhnal Španěly). Přednášející se věnovali výše uvedeným spisovatelům, někteří zajímavě, jiní, řekněme, akademicky, ale posluchači přišli a nezdálo se, že se nudí. Nechyběla ani María Kodama, vdova po Borgesovi. Také se tu promítaly filmy, hlavně Menzelovy hrabalovské.
Největší úspěch: Ten měl, připadalo mi, nakonec Jiří Slíva se svou výstavou Kafkou inspirovaných grafik. Přitom to ještě v pondělí vypadalo, že se vůbec neuskuteční. Nakonec byla, zase v tom brownfieldu Usina del Arte, a na vernisáž přišel ministr kultury Buenos Aires Hernán Lombardi, který je z praktického hlediska větším šéfem přes umění než ministr celostátní.
Malé překvapení nakonec: Souběžně a v nějaké záhadné spolupráci s bienále otevírala ve stejnou hodinu jako Jiří Slíva svou výstavu zdejší Katolická univerzita novou katedru. Katedru Borges/Kafka. Jestli si teď myslíte, že to bude pěkná kafkárna, tak Daniela Uherková, která tam zastoupila (také se to dojednalo až na poslední chvíli) Česko s přednáškou o dopisech Mileně, se vrátila s tím, že to byla velká a vážná a velmi oficiální událost.
Tango jsem si zkusil v jedné obyčejné tančírně, nic moc, ale paní na mě byla hodná. Větší hlavu jsem měl z některých informací, třeba že toho vyhlášeného hovězího se vyváží jen šest procent z celkové produkce a že paní prezidentka šlape statkářům na krk, i když bez nich by hospodářství asi kleklo úplně. Dotuje se tu všechno veřejné, jenže na rozdíl od Venezuely není z čeho. Výsledkem je inflace. Zahraniční kapitál se do Argentiny nehrne, zisk se totiž nesmí vyvážet. To je sice rozumné, ale globální firmy na to kašlou, jdou tam, kde si ždímnou, a čert ví, jestli letošní atak finančního kapitálu na argentinskou ekonomiku není nějakým trestem za místní vzpurnost. Jak z toho ven, nikdo neví.
Mira vos! Podívej! Nebo možná taky: Zírej! – říkají prý z celého iberosvěta jen tady. Škoda Českého centra, skrze ně mohli Argentinci koukat a dozvídat se o Česku víc, mohlo inspirovat i k obchodu. Jezdí tu hlavně evropská auta, ale škodovku jsem zahlédl vArgentině jedinou, daleko v Andách… Bienále Borges/Kafka je, pokud vím, jedinou společnou česko-argentinskou dlouhodobou kulturní iniciativou. Podporovanou oběma zeměmi, to ano, ale bohužel je tahle nit, která váže dvě kultury, povážlivě jedinečná a nesamozřejmá.