Hlavní obsah

Protipříběhy. Sloupek Štefana Švece

Právo, Štefan Švec, SALON

Válka budí bestie, a čím déle bude pokračovat, tím častěji se z vojáků budou stávat zrůdy, větší a větší. Ve videích z TikToku a Telegramu vidíme na blátě tanec krutosti, bolesti a smrti, přehráváme ho ve všech kanálech, navenek otupujeme a někde dole se usazuje vztek. Trvalý, nenápadný, ničivý. Není těžké začít nenávidět – Putina, všechny Rusy, všechny. Abych se v časech šílenství nezbláznil, hledám protipříběhy.

Foto: Wikimedia Commons/Alexei Kouprianov

Jelena Osipovová

Článek

Jaké? Příběh Jeleny Osipovové, narozené roku 1945, jejíž rodiče přežili blokádu Leningradu a která chodí na petrohradská náměstí s protiválečnými obrázky. Příběhy Rusů, kteří protestovali proti válce a zavřeli je za to, že použili slovo válka. Pak protestovali s prázdnými papíry a zavřeli je za prázdné papíry. Potom jeden muž, Artur Dmitrijev, začal protestovat s Putinovým citátem z loňského 9. května. Zadrželi ho za Putinův citát z loňského 9. května. Každý z těchhle lidí má stokrát víc odvahy než všichni joudové, co na Twitteru cvrlikají o kolektivní vině Rusů a o tom, že to mají v genech a jsou všichni stejní.

Válka, takže... Sloupek Štefana Švece

SALON

Poslouchám odposlechy ruských vojáků, kteří se bojí, nesnášejí své neschopné velitele, mluví o mrtvých, chtějí domů a kradou. Mnozí jsou monstra bez citu, sadisti, hlupáci zblblí propagandou a zločinci.

Jiní jsou jen lidé v neuvěřitelně blbé situaci.

V obsazené škole ve vísce Kaťužanka u Kyjeva nechali vojáci dětem vzkaz: Děti, omlouváme se za ten nepořádek. Chtěli jsme uchránit školu, ale střílejí po nás. Žijte v klidu a dávejte na sebe dobrý pozor… Doufejme, že budeme zase přátelé. Staňte se doktory, inženýry, učiteli – těmi, kdo přinášejí mír. Kéž vás Bůh ochraňuje, a ještě jednou nám odpusťte, že jsme školu obsadili! Rusové. Jinam ovšem napsali, že Ukrajinci a Rusové jsou jeden národ. Propagandy v hlavě se jen tak nezbavíte. A ukradli ve škole všechny počítače.

Foto: Milan Malíček, Právo

Štefan Švec (1978) je publicista a kritik.

Protipříběhů je málo. Tak málo, že beru zavděk i tabulí ve škole. Hrůz je naopak skoro nekonečně, nejspíš i v Kaťužance. Nenávist, kterou Putin svou invazí zasívá, bobtná a bují, a i když se povede skončit boje, bude těžké ji drolit. Lidé, kteří prošli válkou, už nikdy nebudou stejní.

Proto protipříběhy potřebujeme. Jenom z nich jednou půjde obnovit naděje. Tak bylo možné ji po druhé světové válce najít v osudech Sophie Schollové nebo Dietricha Bonhoeffera, kteří se v Německu postavili nacistům, a po skončení normalizace ve statečnosti osmi lidí, kteří 25. srpna 1968 protestovali na Rudém náměstí proti obsazení Československa.

Související témata:

Související články

Čtyři cesty ke smrti. Sloupek Štefana Švece

V neděli 27. února večer, kdy píšu tenhle sloupek, není jisté, že svět brzy neskončí v jaderné výhni. Ve čtvrtek 3. března, kdy ho budete moci poprvé číst, to...

Válka, takže... Sloupek Štefana Švece

Ještě pořád jsme v šoku. Ještě jsme si nezvykli, že v místech, kam za den dojedeme autem, někdo zabíjí děti minometem, ještě vyděšeně zíráme na vybombardované...

Čumík. Sloupek Štefana Švece

Občas se najde člověk, který na to kápl. Nemyslím všechny ty byznysmeny a úctyhodné posunovače lidstva, kteří objevili lepší toaletní nanopapír, usilovně na...

Výběr článků

Načítám