Článek
Co jste chtěl původně zjistit o Andreji Babišovi?
Chtěl jsem se k němu dostat blíž, než se doposud kolegům-novinářům dařilo. Ačkoliv ho bylo i před tím rokem všude plno, vůbec jsem nevěděl, co si o něm mám myslet. Napadlo mě, že konečně zužitkuju svou jistou mediální viditelnost, že by to mohlo přesvědčit jeho píáristy, aby mě k němu pustili. Chtěl jsem skutečně natočit jeho osobní portrét, především jsem ale byl obyčejně zvědavý, jestli všechny ty kontroverzní věci, co se s ním spojují, budou v běžném denním provozu patrné.
A byly?
Byl jsem až překvapený, jak moc. Že když se připravuje na televizní politickou debatu, začne s ním najednou tiskový mluvčí Agrofertu řešit pokutu od státu za únik síry z Prechezy. Babiš říká, že politiku od byznysu přísně odděluje, ale brzy mi bylo jasné, že tomu tak není, že jde o spojité nádoby.
Ani nějaký převažující dojem jste na počátku neměl? První názor si na něj hodně lidí udělalo, když se ještě dávno před sněmovními volbami ocitl u Václava Moravce a mluvil tam takovým hodně lidovým jazykem.
To mě naopak bavilo, viděl jsem to jako příslib normálnosti, že se nebude skrývat za ten politický newspeak. Říkal jsem si: Ten chlap bude přímý, možná gauner, ale bude věci pojmenovávat bez výkrut.
Šéf ANO se snaží prezentovat jako otevřený politik, který nemá co skrývat. Měl jste z natáčení dojem, že to tak je?
Ne, vůbec. Nezažil jsem natáčení, kdy by se všechno tak vzpouzelo a hlavní postava před námi tolikrát unikala. Mnohokrát jsem zvažoval, jestli se na to nevykašlat. Bál jsem se, že to skončí situací, kdy se budeme ve střižně brodit materiálem, který je úplně k ničemu, že budu za debila. Dokonce si pořád nejsem jistý, jestli to tak nakonec i nedopadlo. My jsme se pohybovali na natolik zúženém chodníčku, bylo toho tak málo, co nám dovolili, co jsme mohli, že je zázrak, že nějaký film vůbec vznikl. Na druhou stranu ty vlastně mimochodné momenty, které jsme nakonec natočili, dávají tomu portrétu ksicht a styl. Jako když odstřelíte Stalinův pomník, zbydou sice jen rozlámané kameny, ale i z těch zbytků, palce u nohy, nosu, bude patrné, jak asi vypadal a působil celek. Úplně teď slyším jeho píáristy: Klusák přirovnal Babiše ke Stalinovi…
Snažil jsem se i to vzpouzení hlavního aktéra do filmu dostat, ale většinou se zákonitě dělo mimo kamery. Natáčení se těsně před domluveným termínem rušilo nebo nám bylo po pár minutách řečeno, že musíme končit. Ve Sněmovně jsme na Babiše čekali i několik hodin. Seděli jsme v takové místnosti, která má na stropě háky, asi aby se tam člověk mohl oběsit, kdyby se mu už čekat nechtělo. A po čtyřech pěti hodinách vám někdo řekne: No, on už je v Ústí. Andrej Babiš je neřízená střela, nikomu neříká, co zamýšlí dělat, ani svým sekretářkám, takže nám jeho okolí někdy ani nebylo schopno pomoct.
Jaký je podle vás Babišův vztah právě k jeho bezprostřednímu okolí, včetně politických souputníků?
Čiré opovržení. Neviděl jsem ho, že by s kýmkoliv ze svého okolí jednal jako rovný s rovným. Pravidelně zaujímá pozici takového mazáka, lidi ironizuje, okřikuje, úkoluje. Je v tom něco z toho bigbossovství. Všechny vnímá jako své zaměstnance, má pocit, že se nad nimi musí držet pevná ruka, že to je to jediné, co funguje.
Jak se to člověku stane?
Sabina Slonková říká, tu výpověď jsme do filmu nakonec nedali, že na vlastní oči zažila, jak se pětapadesátiletí chlapi třesou hrůzou, že jim v šest ráno cinkne esemeska od Babiše a že to bude špatný. Ona tvrdí, a mně se to potvrdilo, že Babiše obklopují v první řadě lidé, kteří ho bezmezně obdivují, a ať řekne cokoliv, tak mu to odkývají – viz jeho mluvčí, který nám bez falše fascinovaně tvrdil, jaký je jeho šéf anděl a jak ti ostatní jsou svině. Propadli jeho kouzlu, hodně jich úplně ztratilo odstup. A pak jsou kolem něj ti, kteří se ho bojí natolik, že mu žádnou sebereflexi ani nikdy nezprostředkují. Novináři se mě teď ptají, co je to ten Babišův matrix, a já jim odpovídám, že je to naprostá izolace od jakékoli možnosti sebereflexe.
Vy jste před kameru dostali zemědělce Bohumíra Radu, který s Babišem dlouhodobě spolupracoval. Bylo obtížné ho pro film získat?
On byl pro nás důležitý, protože Andrej Babiš vstoupil do politiky celkem nedávno a nás zajímalo, jak se choval předtím, na svém původním území – v byznysu. Protože číšníci, kteří pijí a kradou v jedné hospodě, pijí a kradou i v druhé. A pan Rada byl jediný, kdo byl ochoten o své zkušenosti s obchody s Andrejem Babišem mluvit, navíc ta jeho firma byla v době, kdy se jí velmi tvrdým a nefér způsobem Agrofert zmocnil, druhá největší na trhu, nebyla to žádná malá ryba. Bylo dokonce období, kdy se obchodování mezi těmi dvěma podniky měsíčně pohybovalo od 120 do 150 miliónů korun.
Získat Radovo svědectví nebylo jednoduché, protože se mu od někoho doneslo, že manžel sestry mé přítelkyně Marek Prchal pracuje pro Babiše. V té chvíli mi dal najevo, že mi nevěří. Nakonec se to i tak povedlo. A myslím, že on ve filmu pomáhá pochopit, jaké by mohly být Babišovy skutečné záměry v politice. Vemte si jeho boj proti hazardu. Možná jsou to pomluvy, ale politik musí umět čelit všemožným podezřením: z velmi dobrého zdroje jsem slyšel, že je to ze strany Andreje Babiše jen příprava na vstup do tohohle byznysu. Že nejdřív zdecimuje konkurenci a pak se vrhne na internetový hazard a skončí to tím, že lidé ani nebudou muset jít do hospody, aby prohráli výplatu na automatech, zvládnou to i vsedě na záchodě s mobilem v ruce. Ale jak říkám, možná jsou to jen pomluvy.
Z filmu Matrix AB...
Jak myslíte, že Babiš vnímá lidi na ulicích, své voliče?
Párkrát jsem ho viděl mluvit s obyčejnými lidmi, že je vyposlechl, že řekl i něco nad rámec obvyklého small talku. Možná to bylo kvůli kamerám, možná jde o strategii, ale nemůžu mu to upřít. Ale přesto bych si troufal odhadovat, že lidi vnímá na prvním místě jako prostředek, který mu má pomoci dosáhnout jeho cílů. V byznysu ví, co udělat, aby převzal cizí firmu, a tady ví, že aby uspěl ve volbách, musí rozdat hrozně moc koblih. Taky se mu přezdívá pan selfie, někteří novináři se mu smějí, jak se rád se všemi fotí. Ale ona je to velmi chytrá taktika, v podstatě geniální nástroj, protože ty fotky, které ho na ulici stojí pár sekund, samozřejmě putují na sociální sítě a tam pracují ve velkém v jeho prospěch.
Ale to asi není to jediné, co stojí za jeho úspěchem.
Určitě mu pomohlo dobré načasování. Pád Nečasovy vlády byl pro českou společnost poslední kapkou, Petr Nečas působil jako jeden z mála slušných premiérů, a stejně se zamotal do všech těch milenek, tajných služeb, Rittigů, kožichů od Janouška a tak dále. Deziluze z domácí politiky byla po jeho konci už tak bezbřehá, že se objevil prostor pro to, aby sestoupil z nebes mesiáš. Takže dobré načasování. K tomu si Babiš z byznysu přinesl fungující marketingové praktiky. A navíc ta lidovost, to všeci kradnú, prostě zabírá už od dob Miroslava Sládka. Vždyť co jiného pomohlo Miloši Zemanovi v prezidentské kampani.
Je ta lidovost ze strany Babiše kalkul, nebo přirozenost?
Nevidím tam v tomhle nějakou hru, on takhle bodře lidový opravdu je.
Jak se stalo, že některé věci, které nám dřív na politicích vadily, třeba spojení s byznysem, Babišovi procházejí?
Myslím, že je to s prominutím velká chyba vás, médií. Babišovi se daří postupně posouvat hranice, co jsme ještě schopni tolerovat, a nikdo mu vlastně neklade odpor, jeho média mu v tom naopak pomáhají. Je příznačné, že za jeho volebním úspěchem stojí do značné míry Jan Kraus, který jinak nemilosrdně tepe do neduhů české společnosti, a najednou se k Babišovi chová víc než servilně.
Celou dobu našeho rozhovoru si lámu hlavu, jak je možné, že ta marketingová jednotka kolem Babiše svému šéfovi vůbec doporučila se s vámi bavit.
Na rovinu: Kdybyste byl Babišův píárista, kývnul byste na to?
Rozhodně ne.
Já taky ne, ani náhodou. Podle mě za to může fakt, že jde o naprosto oddělené vesmíry. Uvědomil jsem si to při natáčení epilogu. Andreji Babišovi jsme už takřka hotový film pustili a nechali ho, ať se k němu na kameru vyjádří, jeho pohled jsme chtěli přidat na konec, což se taky ve finále stalo. Je to ta část, kde říká, že jsme na něj udělali podraz. Byl to jakýsi kompromis, který jsme dohodli v okamžiku, kdy po nás Babiš začal v půlce natáčení požadovat autorizaci. No a jeho píáristi vůbec nechtěli pochopit, že jsme jeho reakci začali točit hned, jak se rozsvítilo v sále. Nejdřív jsem si myslel, že je to z jejich strany nějaká hra, úskok, ale pak mi došlo, že jsou zvyklí, že média postaví politika k bílé zdi, rozsvítí světlo a pak se teprve začnou natáčet jeho odpovědi na dopředu ohlášené otázky. Vše podle předem dohodnutých pravidel hry. Nechápali, že dokumentární film prostě z definice nemůže respektovat tyhle mediální standardy.
Myslíte si, že je Andrej Babiš ohrožením pro českou demokracii?
Jsem přesvědčen, že ano. Ale otázka zní, jestli vůbec ještě nějakou demokracii máme v okamžiku, kdy je místopředsedou vlády a ministrem financí člověk, který ovládá nejčtenější seriózní noviny a zároveň má takový vliv na naši dennodenní spotřebu – vždyť když si jdete koupit snídani, je téměř nemožné vyhnout se výrobkům, které jsou nějak spojené s Agrofertem. Jestli jsme si tu demokracii už nevypnuli. Je klidně možné, že Babišovy pohnutky, s nimiž šel do politiky, jsou bohulibé. Ale on si neuvědomuje, že se v ní pohybuje způsobem, který společnost ohrožuje, třeba proto, že posouvá hranice, které se posouvat nemají. Teď mě překvapil všechen ten rozruch kolem našeho dokumentu. Proč je taková událost z toho, že jsem natočil polemický film o vicepremiérovi? To by přece mělo být normální. Obávám se, že je to jen další neblahý příznak, že jsme v tom průšvihu až po uši.