Přijmi tmu za svou. Světelné znečištění jako environmentální problém

Světelné znečištění, o kterém Eklöfova kniha pojednává, se nepozorovaně stalo podstatným environmentálním problémem. Je to souhrnné označení nepříznivých jevů souvisejících s venkovním umělým osvětlením.

„Vliv světelného znečištění na biodiverzitu může být zásadní,“ říká Tomáš Korytář z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. „Asi nejmarkantnější je to u hmyzu. U nás máme téměř tři tisíce druhů motýlů, z toho valná většina je nočních. Ti tvoří významnou složku potravy pro hmyzožravé ptactvo, netopýry či pavouky. Hmyz denní i noční je umělým světlem dezorientován, jsou narušeny jeho přirozené rytmy, příjem potravy, opylování, rozmnožování a je snadnější kořistí pro predátory, kteří jsou schopni se změněným podmínkám přizpůsobit. Byla například zjištěna adaptace pavouků na pouliční osvětlení, protože tam mají větší pravděpodobnost a četnost úlovku.“

Ovšem hmyz není jediná skupina, které světelný smog škodí. Tomáš Korytář pokračuje: „Obdobný vliv může mít světelné znečištění – třeba i jen v podobě přesvícené oblohy, jak ji známe nad městy – na ostatní živočichy. Může dezorientovat ptáky při jejich tažných cestách, nutit je k časnější době zpěvu, nočním druhům znesnadňovat lov, ale i dobu jejich rozmnožování, může omezit tah a rozmnožování obojživelníků. Obecně umělé světlo přesouvá aktivitu denních zvířat do doby, kdy by měla odpočívat, a naopak snižuje čas a prostor pro noční živočichy. To se ve výsledku projeví stresem, vyčerpáním, neschopností rozmnožování, takže z přesvětlených oblastí řada druhů logicky mizí.“

O rostlinách není k dispozici tolik dat, ale podle Korytáře může být výsledek podobný, protože i rostliny mají své denní a noční rytmy, které umělé světlo narušuje.

Vliv na lidské zdraví je naopak prozkoumaný docela dobře.

„U člověka má světlo stejné účinky jako u ostatních organismů – snižuje produkci melatoninu, který nám pomáhá v usínání a stará se o sladění fyziologických procesů, jež musí společně probíhat buď ve dne, nebo v noci,“ vysvětluje astronom Martin Mašek, který pracuje pro Fyzikální ústav Akademie věd a je autorem řady měření světelného znečištění u nás i v zahraničí.

Česko se společně s Polskem dělí o první mezinárodní park tmavé oblohy na světě – Jizerská oblast tmavé oblohy byla vyhlášena už v roce 2009. Například v osadě Jizerka můžou lidé pozorovat Mléčnou dráhu a na jaře či na podzim i takzvané zvířetníkové světlo, tedy sluneční svit rozptýlený na meziplanetárním prachu.

„Je to místo, kde lidé mohou spatřit hvězdnou oblohu v lepším stavu než ve městech a jejich blízkém okolí. Jde především o popularizační počin, který má laikům přiblížit problematiku světelného znečištění. V Česku byly takové oblasti vyhlášeny postupně tři – Jizerská, Beskydská a Manětínská,“ doplňuje Martin Mašek.

„Každopádně je nutné říct, že nad Jizerskou oblastí tmavé oblohy již nenalezneme přírodně tmavé nebe. Takové místo se nenachází nikde v Česku, museli bychom se přesunout do mnohem méně zalidněnějších oblastí světa. Světlo z velkých měst je kvůli rozptylu v ovzduší patrné na vzdálenost mnoha desítek kilometrů, takže i obloha v Jizerských horách je tímto postižena. Jas noční oblohy nad Jizerkou je zhruba dvakrát vyšší oproti místům s přírodní oblohou zcela bez vlivu světelného znečištění.“

Mohlo by se zdát, že vyhlášením tří oblastí tmavé oblohy se Česko stalo průkopníkem v boji proti světelnému znečištění, ale situace v našich městech není zdaleka tak temná, jak by měla být.

„Města by měla dbát na to, aby se svítilo účelně – aby lampy svítily pouze na určené místo, na vozovku a chodník, nikoli lidem do oken či širokého okolí. Dále by se nemělo svítit s větší intenzitou, než je nezbytně nutné. Měli bychom se zamyslet i nad osvětlením památek a reklam. Je opravdu potřeba, aby byl kostel osvětlený ve tři ráno?“ ptá se Mašek.

„Dalším faktorem je barva světla: pro noční životní prostředí jsou vhodnější teplejší odstíny, například oranžová. Nevhodná jsou v posledních letech populární bílá LED svítidla, která mají ve svém spektru velký podíl modré složky světla. Je potřeba apelovat, aby města měla takové veřejné osvětlení, které odpovídá současným vědeckým poznatkům a technickým trendům. A to je jednoznačně svícení pouze do dolního poloprostoru s teplým odstínem světla.“

Příkladů dobré praxe u nás není mnoho – Mašek zmiňuje části ulice Mokroušská v Rokycanech, kde jsou instalována svítidla PC-Amber LED s oranžovým odstínem, dále park na Kraví hoře poblíž brněnské hvězdárny či obec Jiratice na Vysočině, kde mají biodynamické osvětlení, které v průběhu noci mění intenzitu svitu i zabarvení.

Inspiraci vidí spíš v zahraničí. Například německé město Fulda přijalo opatření jak pro veřejné, tak soukromé osvětlení, zahrnující správné směrování světla i jeho barvu a intenzitu.

„Používání světelných zdrojů mířících směrem do oblohy je tam zapovězené. Architektonické osvětlení či reklamy jsou v pozdních nočních hodinách vypnuté, osvětlení ulic se v noci tlumí na polovinu. Kromě snížení světelného znečištění to má benefit v ušetřených nákladech na elektrickou energii.“

Zajímá mě situace v mém rodném Jablonci nad Nisou, do jehož okresu zasahuje Jizerská oblast tmavé oblohy. V Jablonci se navíc zrovna chystá rekonstrukce veřejného osvětlení.

„Výměna světel by měla probíhat osm let, teď má začít první fáze,“ vysvětluje mi Lenka Opočenská, náměstkyně primátora pro životní prostředí a strategii města. „Chceme, aby se mezi desátou hodinou večer a čtvrtou hodinou ráno intenzita osvětlení snížila na šedesát procent. Další fáze výměny se musí teprve vysoutěžit, ale doufám, že bude možné nastavit výběrové řízení tak, aby byla regulace světelného znečištění ještě výraznější.“

Lenka Opočenská však naráží na omezení, jež se týkají zvláště menších měst a obcí: „Nemáme dostatek zaměstnanců. Světelnému znečištění se na magistrátu nikdo plnohodnotně nevěnuje. Nemáme nikoho, kdo by načetl analýzy, zjistil dobrou praxi jinde, vytvořil komplexní návrh pro celé město a nastartoval potřebné procesy.“

Možné řešení vidí v aktivní občanské společnosti: „Myslím, že lidé si neuvědomují, jak důležité je, aby se s politiky spojovali a dávali jim podněty – nejen stížnosti, že něco nefunguje, ale i podněty rozvojové. Každý člověk může přinést něco zajímavého, co nám otevře obzory. Obecně vnímám, že nám lidem chybí imaginace, schopnost představit si, že by něco mohlo vypadat jinak, že by něco mohlo být lepší, udržitelnější.“

Přijmi tmu za svou, zní poslední bod Eklöfova manifestu. Spřátel se s ní a užívej si ji – obohatí ti život.