Přednáška pana Kurtze. Nad seriálem o potlačovaných dějinách západní civilizace

Byla to jedna z nejotravnějších věcí na gymnaziálním zeměpisu. Šlo ještě pochopit, proč se člověk učí nazpaměť politickou mapu světa, proč si do hlavy marně vtlouká názvy kontinentálních desek nebo polohu každého okresu. Pro adolescenta čerstvě odrostlého verneovkám ovšem nedával smysl výklad a memorování se nerostného a přírodního surovinového bohatství. Tady železo, zde nikl, tam kaučuk, jinde zase diamanty – abstraktní značky s přidruženým údajem roční těžby v tunách se na rozdíl od jmen států, okresů a zemětřesných oblastí nijak neprotínaly s mým životním horizontem.

Až mnohem později jsem měl pochopit zásadní význam oněch značek i jejich tragickou historii. Vedle příběhu dělníka, jenž za mizernou, jestli vůbec nějakou mzdu vykutal ze země či z toxické skládky materiály pro výrobu techniky, díky níž můžu sdílet dojetí nad jeho osudem, jde především o příběh, jak se značky na mapu vůbec dostaly. A co reprezentují: evropskou, bílou slepotu, která místo lidí vidí jenom zdroje. Anebo netvory.

Peck pojmenoval svůj dokument Exterminate All the Brutes po knize švédského spisovatele Svena Lindqvista z roku 1992. A opakovaně v něm používá i výrok, který Lindqvistův esejistický cestopis uvozuje. „Není to vědění, co nám schází,“ glosuje Peck coby vypravěč představu, že k vyřešení nějaké nespravedlnosti stačí prosté poznání. „Chybí nám odvaha pochopit, co víme, a vyvodit z toho závěry.“

Lindqvist přitom svou knihu nazval pro změnu po větě, kterou ve slavné novele Josepha Conrada Srdce temnoty zakončuje obchodník se slonovinou Kurtz svou zprávu pro fiktivní Mezinárodní spolek pro potlačování divošských obyčejů: „Vyhlaďte všechny ty netvory!“ (překlad Jan Zábrana). Jen HBO název dokumentu do češtiny přeložila poněkud nešťastně jako Stručné dějiny vyhlazování.

Peck ve své sérii postupuje stejnou metodou jako v předchozím, na Oscara nominovaném filmu I Am Not Your Negro (Nejsem žádný tvůj negr, 2017) o spisovateli a intelektuálovi Jamesi Baldwinovi. V něm z Baldwinových textů, archivních filmových materiálů i originálních záběrů poskládal působivou koláž o minulosti a současnosti rasismu ve Spojených státech. V Exterminate All the Brutes se Peck k tématu vrací a na prostoru čtyř hodin jej rozpracovává v mnohem větší historické i geografické šíři. Už nejde jen o rasismus, ale také o všechno, co umožnil: dehumanizaci, kolonialismus, otroctví, genocidy.

Vedle Lindqvistovy knihy využívá Raoul Peck ve scénáři i další texty, konkrétně knihy An Indigenous Peoples’ History of the United States (Historie původních obyvatel Spojených států, 2014) od historičky Roxanne Dunbar-Ortizové a Silencing the Past: Power and the Production of History (Umlčování minulosti: Síla a výroba historie, 1995) Michela-Rolpha Trouillota o haitské revoluci a neviditelnosti některých událostí, dějů a spojitostí pro západní historiografii.

Všichni tři – Lindqvist, Dunbar-Ortizová i Trouillot – jsou s Peckem uváděni jako spoluscenáristé seriálu. Dává to smysl: nejenže do vyprávění zasahují i osobní vzpomínky zmíněných autorů, Peck navíc ani nesignalizuje, zda a z jaké knihy zrovna cituje a vše se slévá do jednoho monolitického vyprávění.

Jestliže tak scénář můžeme považovat za jakýsi metaesej o imperialismu, kolonialismu a vynálezu genocidy, pak vizualita Exterminate All the Brutes podtrhuje jeho autorskou, subjektivní povahu. Vedle historických fotek, reportážních záběrů nebo rodinných archivů autora se na obrazovce míhají animace spoutaných otroků nebo vysídlovaných indiánů, a především hrané scény, které z filmové série činí nepříjemný, až fyzický zážitek. Dramaturgicky možná připomínají dokudrama, obsahově ovšem odpovídají spíše blouznění Kurtze ze Srdce temnoty: sledujeme černého misionáře bijícího bílého otroka, masakr posádky Kryštofa Kolumba při vylodění, paranoidního amerického konfederačního vojáka, který nemůže unést tíhu vlastního vraždění…

„Není to vědění, co nám schází,“ opakuje hypnoticky Peck a v nemilosrdném tempu shrnuje historii posledních několika staletí ve zdánlivě nahodilém pořadí, daném zčásti inspirační literaturou a zčásti životními zkušenostmi. Seriál se v rychlém sledu přesouvá mezi otrokářstvím, kolonizací Amerik i Afriky či evropskou rasistickou pseudovědou. Zhuštění témat je takové, že se občas nelze ubránit dojmu zkratkovitosti a informačního zkreslení, možná i jisté zaslepené angažovanosti. „Není to vědění,“ urputně kontruje Peck s poukazem na skutečnost, že všechno přece už dávno víme, a směřuje k pointě Exterminate All the Brutes: genocidě.

Tu minimálně v západní tradici vnímáme jako něco historicky jedinečného: jako nacistický a stalinistický exces. Naopak, tvrdí Peckovými ústy Lindqvist, genocida byla podmínkou vzniku dominance západní civilizace. Po staletí budovaný mýtus rasové nadřazenosti totiž umožnil dehumanizaci původních národů obou Amerik, které byly navzdory tisícileté přítomnosti vyspělých kultur „objeveny“ až bílými Evropany, či obyvatel afrických států, kteří se ocitli v koloniální diktatuře či rovnou na otrokářské lodi. Dehumanizaci následovalo vysídlování, deportace, umísťování do koncentračních táborů, věznění, mučení, mrzačení, zabíjení.

„Vyhlaďte všechny ty netvory!“ shrnuje evropský humanismus cynicky obchodník Kurtz. Musí přitom být prohlášen za šíleného, jinak by se obraz, který si o sobě evropská a americká civilizace malovala, rozpadl na traumatizující kusy. Černé svědomí Západu bylo vytlačeno do umění a mimo historii – a jen velmi pomalu se mu dostává prostoru a sluchu ve veřejném, politickém prostoru, tvrdí Peck.

Pointou zde není obviňování bílého muže – jak by se mohlo zdát z některých reakcí –, ale změna dějinného narativu, která nemůže než bolet. Zpochybňuje totiž i ty nejsamozřejmější, zdánlivě objektivní skutečnosti. Například značky ve školním atlase.

Autor je publicista a nakladatelský redaktor.