Článek
Téma Kafkova pražského chodce Josefa K. se vynořuje v nové knize Josefa Kroutvora nesčetněkrát. Na mnoha místech je zmíněna rovněž publikace italského bohemisty Angela Marii Ripellina Praga magica (Praha magická), na niž ostatně odkazuje i parafrázovaný název Praha mizerná, který zastřešuje víc než čtyřicet samostatných Kroutvorových textů. Část z nich vyšla už v minulosti v knize Fernety (1998), další byly publikované v Literárních novinách, Prostoru, Babylonu nebo v časopise Architekt.
Praha, kterou se Kroutvor zaobírá, nemá v centru panorama Hradčan, není to vznešená metropole s povznášející architekturou, ale všednodenní šedivá Praha z časů, kdy platilo, že je celé město jedna ulice, která se rozbíhá do různých čtvrtí. Všude jsou stejně špinavé hospody, všude vládne stejná diktatura pinglů. Všude vám nabídnou stejnou tlačenku s cibulí, pivo a včerejší, okoralý chléb. Všude jsou kravaty i knihy stejně drahé, všude vám nabídnou stejný krém na boty a všude je cítit stejný odér.
Že jsou zde na prvním místě zmíněné hospody, není náhoda. Pro určitou skupinu lidí v Kroutvorově generaci, která se odmítla přizpůsobit normalizačnímu zglajchšaltování, znamenala hospoda svébytný trosečnický ostrov, poskytující alespoň na chvíli pocit svobody.
Kdo z nás by neznal tento veřejný kout, toto zátiší, tuto prodlevu věčného chodce na cestě městem. Kdo z nás by neznal hospodu U Svitáků, tu společnou jámu. Kdo z nás neprošel touto černou dírou. Všichni to místo dobře známe. Kdo jednou prolétl touto černou dírou černého humoru, pohybuje se už v jiném časoprostorovém rozměru. Je navždy poznamenán cejchem existence, absurditou a groteskností.
Víc se ovšem o legendární hospodě nedozvíme. Názorně to demonstruje problém celé knihy: Komu je určena? Pro čtenáře nejmladší generace budou Kroutvorovy skici pravděpodobně nepochopitelné. A těm, kteří heroickou svitákovskou dobu spjatou s Křížovnickou školou čistého humoru bez vtipu pamatují, neříká autor nic nového. Sám jsem v mládí ke Svitákům občas zavítal, tehdy odtamtud už někdejší inspirativní duch vyvanul, nicméně alotria, jež v této hospodě tropili Nepraš se Steklíkem, Sion, Hanel nebo Brikcius, znám dopodrobna z knih jiných.
Nakladatelství Pulchra pojalo Prahu mizernou velkoryse a doprovodilo ji dobovými fotografiemi Jana Reicha (1942–2009). Josef Kroutvor o něm píše: Jeho fotografie s oblibou zachycují vyvržené trosky života, zákoutí zarostlá plevelem, odlehlé kouty Prahy. Dříve se taková místa obvykle nazývala periferií, ležela na okraji města, na rozhraní dvou světů. Dnes se ale periferie přestěhovala přímo do centra, zabydlela se tam jako doma.
Bohužel při popisu tehdejší periferie Kroutvor už zase pouze naťukává věci všeobecně známé, v kapitole o Žižkově těká od Seiferta k Sauerovi. Odskočí si na moment do Libně za Hrabalem a Boudníkem. Bez varování přejde do raných porevolučních let a zmíní špeluňku U Vystřelenýho oka. Dokonce zabrousí i na fotbal na tribunu Viktorky, jež právě odstartovala zbrusu novou, prvoligovou éru. Zanedlouho se však odehraje poněkud jiná groteska, než byly ty z kadlubu Křížovnické školy, a sice Ivánku, kamaráde… – a Viktorka už dneska kope ligu, na kterou má herně, tedy druhou.
Groteska následující vznikla v popisovaných osmdesátých letech, také ona se odehrává na periferii, v recenzované knize ji ovšem nenajdete, Kroutvor není jejím autorem, ale aktérem: K Josefu Kroutvorovi, Radlická 20, přišla na návštěvu Claudia Cardinalová. Kroutvor nebyl doma. Cardinalová našla pod postelí květovaný župánek a převlékla se do něj, napsala rtěnkou na okno Y love you, my dárlink, pak si vzala z dřezu nedopitou láhev čerta, vlezla do postele a čekala. Kroutvor nepřicházel. Cardinalová si z popelníku vybrala vajgla a kouřila. Ale popálila si prsty. Vajgl jí spadl do výstřihu, vyskočila a vytřepala ho. Kroutvor stále nepřicházel. Bůhví kudy se fláká, vykašlu se na něj, řekla si Cardinalová. Svlékla župánek, hodila ho na lustr a oblékla si zase své šaty. Najednou začaly hořet peřiny, Cardinalová popadla hrnec s dršťkovou polévkou, vylila polévku do postele a peřiny uhasila. Pak ještě připsala rtěnkou na okno Tintili vantili! a odešla. Za chvíli se Kroutvor vrátil domů. Ten koukal!
Claudia Cardinalová, zřejmě u Josefa Kroutvora doma
Kdo napsal tyto řádky? Správné odpovědi budou vylosovány a výherce obdrží Prahu mizernou s podpisem Claudie Cardinalové. Tedy možná.
