Hlavní obsah

Piece of shit. Sloupek Štefana Švece

Americký zpěvák Sueco má půvabnou píseň s názvem POS. POS znamená Piece of shit (Kus hovna). O samotném autorovi se v ní zpívá: Jsi kus hovna, / když se ztratíš, nikdo si nevšimne, / můžeš rovnou skočit z mostu / a svět se nehne ani o píď, / protože jenom zabíráš místo, / nikdo tě nemá rád, / srát na terapii, / stejně nikdy nebudeš OK. Další kusy textu námět rozvádějí.

Foto: Profimedia.cz

Sueco

Článek

Trošku depka, řeknete si. Akorát že ne. Lidi zpěvákovi pod klip na YouTubu píšou komentáře, jak jim písnička zvedá náladu, baví je a rozjařuje.

Není to tím, že by Sueco myslel svůj text ironicky. Všechno říká na vážno. Energie, která jde z jeho hudby, je ale tak silná, že by dokázala nabít stadion depresáků na celonoční provoz.

Za vším tím smutkem je cítit síla a mládí, budoucnost nasekaná do not.

Depresivní hudba, texty, obrazy nebo tance mladých lidí vůbec bývají často povzbudivější než humor starců. Proto by mládež, která touží po skutečně hlubokém smutku, po vyjádření toho, jak moc bez energie se cítí, měla poslouchat zábavné pořady Jiřího Krampola a Zuzany Bubílkové. Naopak staří lidé by na povzbuzení mohli užívat deep down tracky raperů, nadupané výbušnou melancholií.

Hudební cynici. Sloupek Štefana Švece

SALON

Pořád ještě málo známý, ale fantastický spisovatel Jiří Drašnar, který zemřel právě před deseti lety, si pro svou nejlepší knihu zvolil pesimistické téma: zlo. Titul s nezapamatovatelným názvem O revolucích, tajných společnostech a genetickém kódu je plný příběhů, příkladů a faktů o tom, co všechno lidé v dějinách dokázali dělat odporného, zákeřného, sadistického či nelítostného. Sám Drašnar se smíchem popisoval, jak mu jistá čtenářka vzkázala, že tu knihu musel napsat Lucifer.

Když si ten temný spis čtete, překvapí vás, kolik pozitivní síly z něj jde ven. Všechna ta skládka hrůz má někde v jádru elektrárnu tvořivosti, která ji zorganizovala, postavila a která skrze napsané odstavce svítí. Dočtete a skoro se vám chce tančit. Na death metal, samozřejmě.

Vším tím zmateným povídáním chci říct jedinou věc: za obsahem toho, co čtete, posloucháte nebo na co se díváte, za konkrétní informací obsaženou v uměleckém díle je ještě něco jiného. Zvláštní moc, někdy tichá a uklidňující, jindy křičící a vzteklá, ještě jindy neskonale smutná: je jí tisíc druhů. Tohle zvláštní kouzlo bývá důvodem, proč máme dílo rádi bez ohledu na to, co konkrétně v něm stojí. Mozartovo, Faurého a Dvořákovo Rekviem mají přesně stejný obsah. Každé z nich ale září úplně jiným světlem.

Související články

Hudební cynici. Sloupek Štefana Švece

Říká se, že v každé nenávisti je obsaženo nemalé množství lásky. Bojím se, že je to i obráceně. V každé lásce je víc než kousek nenávisti. Jen tak si dovedu...

Výběr článků

Načítám