Panteři, nomádi, metalový bubeník. Který z osmi snímků si dnes v noci odnese Oscara za nejlepší film?

Chloé Zhaoová:

Země nomádů

Čerstvě ovdovělá Fern je poté, co ztratí práci a bydlení, nucena vydat se ve své dodávce na cestu po Spojených státech. Během putování se setkává s lidmi, kteří jsou na tom podobně – kočovný styl života si nevybrali, ale museli se k němu uchýlit, aby přežili. Režisérka a scenáristka Chloé Zhaoová, která se snímkem bodovala na festivalu v Benátkách i Zlatých glóbech, volí pro vyprávění styl, který by šel označit jako zaujatá observace. Pro hrdinku Fern a její přátele má pochopení, dokáže jim vtisknout uvěřitelný vnitřní život, a především důstojnost. Zároveň však jejich kočovný styl nepřikrašluje, a v pozadí tak neustále burácejí dozvuky ekonomické krize, na kterou doplatilo obrovské množství (nejen) Američanů.

-----------------

Aaron Sorkin:

Chicagský tribunál

Soudní drama staví na reálném procesu, který následoval po potyčkách během sjezdu Demokratické strany v roce 1968 v americkém Chicagu, kdy bylo ze spiknutí a nepokojů obžalováno osm mužů (včetně vůdce Černých panterů Bobbyho Sealea, který přitom do Chicaga přijel na poslední chvíli). Soud se konal v éře prezidenta Nixona a jeho průběh byl značně politicky ovlivněný. Snímek sleduje proces a zároveň se obrací k událostem sjezdu. Hlavní dynamiku vytváří střet mezi různými typy aktivistů s rozdílnými přístupy, ale podobnými cíli. Tahle charakterová roztříštěnost způsobuje, že režisér a scenárista Sorkin každou z postav jen načrtne, ačkoli jejich slovní přestřelky ukazují, že šlo jít mnohem hlouběji. Snímek si drží dobré tempo a je často vtipný, ale funguje spíše jako katalog aktivistů než velké drama.

-----------------

Florian Zeller:

The Father

Drama The Father (Otec; film zatím nemá český distribuční název), v němž září Anthony Hopkins, vychází z úspěšné divadelní hry. Hrdina Anthony trpí demencí a dělá mu potíže zasadit si do smysluplného rámce jak události, které zažívá, tak osoby, které procházejí jeho prostorem – a které v některých případech nepoznává. Snímek je nejsilnější v tom, že zmatení a dezorientaci nahlíží skrz Anthonyho, nikoli přes jeho soucitné nebo litující okolí. Kdo je ta cizí žena, co mu chodí po pokoji? Proč mu někdo ukradl hodinky? A proč se vůbec nikomu nedá věřit? Výsledek je sice filmařsky konvenční, ale jinak mimořádně zúzkostňující a silné drama. Když se začne vytrácet paměť, kotva naší identity, stává se z nás loď bloudící po nezmapovaném temném moři.

-----------------

Emerald Fennellová:

Nadějná mladá žena

Tak schválně: kolikrát jste slyšeli, že si za sexuální útok nebo znásilnění může žena sama? Neměla se opít, neměla si vzít vyzývavé oblečení, neměla se vracet pozdě domů… Důvodů je řada – a žádný nedává smysl. Za napadení může pokaždé jen a pouze násilník. Něco takového si myslí i třicetiletá Cassie, která na rozdíl od svých bývalých spolužáků nemůže zapomenout, co se před lety stalo její kamarádce. A rozhodne se, že pachatelé by neměli zůstat nepotrestáni. Filmů o ženské pomstě – které se nevyhýbají humoru – nemáme mnoho. Tady je navíc hnacím motorem silné ženské přátelství. Kladem je také to, že Cassie není jednoznačně pozitivní hrdinka: řada jejích kroků je problematických, snímek však dovede vykreslit její motivace naprosto přesvědčivě. Některé činy nesmějí zůstat promlčeny.

-----------------

Darius Marder:

Sound of Metal

Metalový bubeník Ruben, který je na turné spolu se svou spoluhráčkou a partnerkou Lou, náhle přijde o sluch. Následně se dostává do komunity neslyšících, kde se mu pokoušejí vysvětlit, že se musí naučit, jak být hluchý. Ruben však o nic takového nestojí a shání peníze na operaci, která by mu sluch aspoň částečně vrátila. Jenže i když se snaží navázat na předchozí život, bolestně zjišťuje, že se už změnily nejen okolnosti, ale především on sám. Snímek skvěle zprostředkovává, jak se mění Rubenovo vnímání zvuků a ticha a s ním i jeho (ne)napojování na svět. To obtížné nakonec není samotná ztráta sluchu, ale uvědomění si, že občas je třeba pustit sveřepou kontrolu nad životem. Nejstatečnějším činem může být někdy podvolení.

-----------------

David Fincher:

Mank

Říct, že se drama Mank zabývá otázkou autorství scénáře k Občanu Kaneovi (1941), by byla pravda jen zčásti. Snímek sice nechronologicky sleduje osudy scenáristy možná nejlepšího filmu všech dob Hermana J. Mankiewicze, ale mnohem větší důraz než na tvůrčí proces klade na obraz tehdejší americké společnosti a Hollywoodu. Ten není nijak romantizovaný: Mank je obklopený tvrdými šéfy filmových studií i systémovou nespravedlností, proti které částečně protestuje – byť má jeho odpor většinou formu popíjení, ironizování a utahování si z vlivných figur. Takový obraz kinematografického průmyslu je zvlášť pozoruhodný, pokud uvážíme, že Mank vznikl pro Netflix, který víceméně opanuje současnou seriálovou a zvolna i filmovou produkci a který chrlí obrovské množství titulů kolísavé kvality.

-----------------

Shaka King:

Judas and the Black Messiah

Sociálním hnutím šedesátých let, nerovnostmi, a především revolučním bojem se kromě jiného nominovaného filmu Chicagský tribunál zabývá také drama Judas and the Black Messiah (Jidáš a černý mesiáš) o vůdci illinoiských Černých panterů Fredu Hamptonovi a jeho spolupracovníkovi, který na něj donášel FBI. Tam, kde Chicagský tribunál spíše v rychlosti naznačuje, jde film Shaky Kinga do hloubky. Hampton je zde sice vykreslován očima jiných, ale jeho přesvědčení, že je nutné, aby se spojili lidé na okraji, lidé různých etnik a společně bojovali proti kapitalismu, je podáno uvěřitelně a jeho projevy mají sílu a energii. Poctivé drama, které řeší osobní i politickou stránku postav, by si rozhodně zasloužilo proměnit aspoň některou ze šesti nominací.

-----------------

Lee Isaac Chung:

Minari

Čtyřčlenná korejská rodina se v osmdesátých letech minulého století přestěhuje do amerického Arkansasu. Otec doufá, že se mu právě tady podaří vybudovat prosperující farmu. Americkému snu a jeho uskutečnění obětuje mnohé – čas, peníze i vnitřní klid. Křehká rovnováha se však brzy naruší, když dorazí další rodinná členka. Nenápadný, ale vtipný a okouzlující snímek ohledává nejen migrantskou zkušenost, ale zároveň si pokládá otázku, kde brát sílu jít dál, když to vypadá, že se proti člověku všechno spiklo. Rodinná soudržnost tu není vykreslována jako nějaká dojemná konstanta, ale jako výsledek neustálého tvrdého vyjednávání a snahy všech zúčastněných.