Článek
Popsat celý ten těžko uchopitelný svět nejlépe dokázal sám režisér v knižním životopisu Laterna magica, vynikající je také film Bergmanův ostrov, v němž pustil dokumentaristku Marii Nyreröd na svůj ostrov Farö a mimo jiné jí prozradil, proč se z Ameriky vrátil do Švédska – stačilo prý k tomu jedno telefonické pozvání na párty u bazénu od Barbry Streisand. A do třetice stojí za zmínku román Alexandra Ahndorila Režisér .
Švédský spisovatel se snaží prozaickou formou (a jistě s literární nadsázkou – nebojí se střídat časové roviny a vytvářet tím až impresionistický otisk) zachytit vznik Bergmanova chladného a složitě vznikajícího snímku Hosté Večeře Páně, ve kterém se filmař zamýšlel, jaké by to bylo, kdyby se podle otcova přání stal knězem, a rozvíjí téma ztráty víry a s ní spojené odpovědnosti.
Ahndorilova interpretace je postavena především na Bergmanově komplikovaném vztahu k mlčícímu otci. Jednotlivé střípky z režisérova života, jeho změny nálad i chování, dialogy a hádky s rodiči i tehdejší manželkou, nebo doklady nekompromisního způsobu vedení štábu, tu zapadají do sebe a vytvářejí celistvý obraz, který má jedinou vadu – působí příliš logicky, což je u velikánů Bergmanova typu vždycky podezřelé.
Pokud Ahndorila čtete jako literaturu, můžete být spokojeni. Pokud jako svědectví, tak vám o autenticitě knihy mnoho nenapoví ani reakce samotného režiséra, který ji nejdříve pochválil a o půl roku později, ve svém posledním rozhovoru, pro změnu označil za urážející a ponižující. Možná proto, že měl blíž k otázkám než k odpovědím. A i pro nás, kteří po odpovědích tak toužíme, bude asi přeci jenom lepší pátrat v jeho filmech. Protože kde se dozvědět více o tom, co si myslel o vztahu otce a syna než v Sarabandě, kde se dozvědět víc o manželství než ve Scénách z manželského života a kde se dozvědět více o smrti než v Sedmé pečeti.