Od bitcoinu po datové odbory. Kateřina Smejkalová nad jihlavskými debatami o digitální budoucnosti

Inspirační fórum tradičně uvádí debaty, shrnuté každý festivalový den pod jedno zastřešující téma. Letos jimi byly duševní zdraví, otázka rovnosti, potažmo nerovnosti ve společnosti, digitální budoucnost lidstva a vztah člověka k přírodě.

Pořadatelům se využitím dobře fungujících videohovorů podařilo získat jména světového věhlasu – z USA se připojili neurolog a psychiatr Bruce D. Perry, filosofka a teoretička genderu Judith Butlerová či kulturní ekolog a filosof David Abram, z Velké Británie kanadský teoretik digitálního kapitalismu Nick Srnicek.

Přičemž Inspirační fórum znovu naplnilo pověst platformy, kde se vedou diskuse o věcech, jimž zatím není v Česku věnováno mnoho pozornosti, které jsou ale zároveň vysoce relevantní. Festivaloví diváci se zde mohli seznámit se skutečným globálním stavem poznání jednotlivých témat. Dobře patrné to letos bylo například u programového bloku k digitální budoucnosti.

Téma digitalizace se sice poslední roky skloňuje už i u nás, většinou je ale vymezeno velmi úzce. Třeba jako zavádění IT do komunikace občanů se státní správou. Případně je pojednáváno primárně technokraticky, jako když má být odpovědí na změny na trhu práce, které technologické inovace brzy přinesou, v prvé řadě stará dobrá, vcelku neoriginální, ale dost pravděpodobně pro přicházející výzvy zcela nedostatečná rekvalifikace.

Symptomatické je, že v Česku na rozdíl třeba od sousedního Německa v podstatě nemáme teoretiky digitálního kapitalismu, který tvoří nejširší rámec oné „digitalizace“. O politicích, kteří by byli na tuto oblast experty, podobně jako je zvykem se specializovat na jiná témata, ani nemluvě.

Denní blok Inspiračního fóra nazvaný Fair Play: o digitální budoucnosti nás tak mohl inspirovat v tom, že se téma digitalizace nejenže dá, ale i musí pojednávat daleko principiálněji, než je tomu u nás běžné. Prostřednictvím zejména zahraničních hostů ukázaly debaty nejenom k tomu potřebné specializace a přístupy, ale též odvahu k radikálnějšímu přemýšlení odpovídajícímu převratnosti fenoménu digitálních technologií.

V debatě nazvané Boj o digitální prostor zasedli přední německý odborník na politickou ekonomii digitálního kapitalismu a autor řady úspěšných knih na toto téma (kupříkladu Kapitál jsme my) Timo Daum, sociální antropoložka se specializací na online identity a komunity, influencerství a genderové role na sociálních sítích Marie Heřmanová a ekonomický antropolog Martin Tremčinský, odborník na technologie za kryptoměnami a jejich potenciál pro vytváření alternativních společenských struktur.

V široce rozkročené diskusi zazněla řada podnětných tezí. Ohledával se digitální prostor jako takový, ale i možnosti jak umenšit negativní důsledky toho, že je určován logikou zisku a motivací konzumovat, přičemž se mu daří za tímto účelem vytěžovat i statky jako autentičnost, mezilidské vztahy nebo emoce.

Marie Heřmanová upozornila na fakt, že oproti původním očekáváním neslouží dnes sociální sítě ani tak mezilidské komunikaci jako spíše jednostranné prezentaci a že už dost dobře nelze hovořit o digitálním prostoru jako o něčem odděleném od „reálného“ světa. Jednak jsou reálné oba a jednak jsou spolu už příliš úzce propojené včetně toho, jak plynule se mezi nimi pohybujeme.

Martin Tremčinský konstatoval, že technologie blockchain, kterou ke svému fungování využívají kryptoměny typu bitcoinu, sice teoreticky má určitý potenciál pro užitečné, komunitu budující transakce mezi lidmi a představitelné je třeba její využití pro lokální měny, nicméně stávající digitální měny a způsob, jak o nich přemýšlí komunita kolem nich, tyto naděje v žádném případě nenaplňují. Poukázal také na to, že na decentralizaci, která je nejčastěji skloňovaným příslibem v souvislosti s blockchainem, je nutné se dívat jako na ideologický konstrukt, který s sebou nepřináší nutně jen výhody.

Timo Daum potom do debaty přispěl načrtnutím teze, kterou se zabývá jeho poslední kniha Neviditelná ruka plánování, tedy že by sběr a vyhodnocení digitálních dat, jejichž zpeněžování tvoří páteř současného digitálního kapitalismu, mohly posloužit i k úplně jiným formám organizace ekonomiky, překonávajícím dnes již chronicky známé nedostatky trhu a peněžní výměny jako takové.

Následující beseda nazvaná Koláče bez práce s kanadským kritickým sociálním vědcem Nickem Srnickem, mimo jiné autorem knihy Vynalézání budoucnosti. Postkapitalismus a svět bez práce (česky MDA 2020), přinesla neméně odvážné představy, jak by mohla společnost digitální technologie využít.

Srnicek se řadí k hnutí takzvaných akceleracionistů, tedy intelektuálů, kteří plédují za to, abychom s nastupující další průmyslovou revolucí nehledali možnosti, jak automatizací a robotizací uvolněnou pracovní sílu do proměněného trhu práce opět zapojit, ale abychom naopak technologie cíleně využili k tomu zbavit se nutnosti výdělečné práce.

V rozporu s obvyklou představou námezdní práce jako něčeho pro lidský život stěžejního ji Srnicek – stejně jako další zastánci nepodmíněného základního příjmu, který doplňuje jeho představu postkapitalismu – považuje za nástroj znesvobodnění člověka zabraňující mu věnovat se opravdu důležitým a naplňujícím činnostem. Mezi ně Srnicek řadí zejména vzájemnou péči a starost o mezilidské vztahy.

Jak v debatě také zdůraznil, toto pojetí bere coby bytostně levicové. A to přestože se vymezuje proti tradičnímu sociálnědemokratickému i odborovému chápání výdělečné práce, a zároveň je pro něj centrální pojem svobody, který si v českém kontextu monopolizovala pravice. Ukazuje to mimo jiné, že v západním světě svoboda zůstává centrálním elementem levicového politického přesvědčení, a sice v podobě emancipace a svobody umožněné nejprve naplněním materiálních předpokladů.

V debatě Krocení divých dat šlo pak o to, zda a jak je možné usměrnit či regulovat sbírání a vyhodnocování dat ke komerčním účelům, na kterých stojí současný internet, a především takzvané digitální platformy od Googlu přes Uber po Facebook.

V úvodním rozhovoru vystoupila Jeanette Hofmannová, socioložka technologií a spoluzakladatelka a současná ředitelka berlínského Institutu Alexandra von Humboldta pro internet a společnost. V následné diskusi jí sekundovali ředitel Masarykovy demokratické akademie a bývalý český premiér a eurokomisař Vladimír Špidla a právnička Alžběta Krausová z Ústavu státu a práva Akademie věd ČR.

Debata se na jednu stranu točila kolem možností a hranic již platné legislativy jako GDPR či připravovaných opatření na evropské úrovni a jejich srovnání se zcela odlišnými přístupy v USA. Jeanette Hofmannová však upozornila, že jde v nejlepším případě o drobná vylepšení situace, která na základním problému současného internetu, tedy že jeho klíčovým byznysovým modelem je prodávání našich dat, nic nemění. Pokud chceme opravdovou změnu, konstatovala Hofmannová, musíme přemýšlet o odstranění samotného principu – kupříkladu tím, že internet přetvoříme do veřejnoprávní podoby.

Připomněla také, že sběr a vyhodnocování dat je něco, co vytváří negativní efekty pouze v případě komerčního využití, které svádí k tomu lákat z uživatelů dat co nejvíc včetně těch citlivých, či například, jak nyní sledujeme v debatě o Facebook Papers, vystavovat je rozrušujícím obsahům, aby na platformách setrvávali co nejdéle. Zároveň ale může vyhodnocování digitálních dat umožňovat velká zlepšení v kvalitě veřejných služeb nebo ve vědě. Potřebujeme tedy, aby data přestala být primárně předmětem byznysu, a místo toho byla dána k dispozici pro využití ve veřejném zájmu.

Všichni vystupující přišli se zajímavými inovacemi ve věci usměrňování využívání dat: Vladimír Špidla upozornil, že se španělským odborům již podařilo dosáhnout toho, že digitální platformy zprostředkující práci musí zpřístupnit algoritmus, který práci rozděluje. Navrhl také možnost algoritmy vyhodnocující data certifikovat podobně, jako se certifikují kupříkladu finanční produkty.

Alžběta Krausová zase představila technické řešení, na kterém pracuje a které má uživatelům pomoci hájit jejich práva na ochranu dat na internetu, což aktuálně fakticky není možné. Vyvíjený nástroj by měl umožnit zadat své preference s tím, že program člověku při pohybu po internetu sám pohlídá dodržení jeho přání ohledně zacházení s jeho daty.

Jeanette Hofmannová v návaznosti na to předestřela možnost, že by se práva na ochranu dat nevyjednávala jednorázově a individuálně jako nyní, ale kolektivně prostřednictvím jakýchsi „datových odborů“.

Debaty letošního Inspiračního fóra jsou ve formě videozáznamu postupně zveřejňovány na inspiracniforum.cz. A příslib „inspirace“ není v tomto případě nikterak přehnaný.