Hlavní obsah

Nemá závrať? Sloupek Štefana Švece o mariánském sloupu

Právo, Štefan Švec, SALON

Kdo nás zajímá, když stavíme sochu? Lidé, které socháme, jistě ne. Pochybuji, že by Jan Nepomucký chtěl balancovat na zábradlí tolika mostů. S pády do vody měl nepříjemnou zkušenost. Svatého Václava musí ze stoletého sezení na koni děsně bolet zadek. K tomu ještě zírá směrem k Paláci knih Luxor a trpí, protože ví, že tam prodávají historické nesmysly Vlastimila Vondrušky.

Foto: Michal Kamaryt, ČTK

Instalace mariánského sloupu na Staroměstské náměstí, červen 2020

Článek

Marie na Staroměstském náměstí se určitě nechce dívat dolů. Je to fakt vysoko – lidé, co ji na sloup šoupali, viseli v bezpečných lanech. Věřící mi namítnou, že Panenka je zvyklá dívat se z nebe. Ano, ale u nebe se nemusí bát, že slítne. U sloupů už jistotu ztratila.

Pátral jsem, komu šlo ve sporu o mariánský sloup aspoň trošku o Marii. Jsem si jistý jedním jménem: Petr Váňa. Sochař sloupu je poctivý chlap. Všude jinde jsem našel haldy jiných zájmů. Historické křivdy. Symbolické ovládnutí místa. Vítězné zpěvy, uražené články. Odborné posudky s předem jasným závěrem podle politického názoru odborníků. Lži, tlaky, petice. Preláty jak vystřižené z komunistických brožur a odpůrce, kteří nic jiného než ty brožury nejspíš nečetli.

Nevěřícím může být Immaculata ukradená. U věřících mě nezájem o to, co by na všechny tyhle techniky sama řekla, překvapil. Jak je asi Panna přivítá, až ji jednou potkají?

Možná jim odpustí a smíří se s tím, že i dobré věci někdy vznikají zákulisními kšefty.

Osobně jsem rád, že sloup na Staroměstském náměstí stojí. Čas podstavci brzy dodá patinu, takže přestane vypadat jak z Hornbachu. Marie bude mluvit s Husem i s kříži po sedmadvaceti českých pánech. Česká historie, zdrcnutá na ploše šedesát krát šedesát metrů.

Foto: Milan Malíček, Právo

Štefan Švec (1978) je publicista a kritik.

Martin Groman z legrace navrhl obnovit na Staromáku i Krocínovu kašnu. Měla kamenného delfína a voda v ní proudila tlamičkami dvanácti žab. Po kašně by stálo za to vrátit na náměstí radnici i pranýř. A přidat tam něco za nás. Karla Gotta. Společný akt tří polistopadových prezidentů. Spejbla s Krtečkem.

Přemýšlím, co by na naše hemžení řekla ta odvážná dívka z Palestiny. Feministka své doby, matka Boží. Trochu by se asi divila, co řešíme za blbiny. Jistě zvládne závrať na sloupu, zvládla by i druhé svržení. Zvládla by moderní sloup ze skla a kovu, světelný sloup na noc, inverzní sloup do země (tzv. mariánskou ďuznu) a každoroční festival kácení sloupu z polystyrenu. Zažila horší věci. Možná jí sem tam udělá radost, když někdo ve všech těch nesmiřitelných kecech pro a proti projeví trochu pochopení pro ty na opačné straně svého názorového sloupku.

Související témata:

Související články

Štefan Švec: Co uvidí Marie ze sloupu?

Básník Jakub Žytek píše ve své kouzelné skladbě Bohémie o účincích českého vzduchu. O tom, že cokoliv k nám do naší kotlinky vkročí, podivně se zakulatí,...

Matěj Stropnický: V kulturních válkách

Tři příklady z poslední doby ohlašují růst významu náhradního bojiště, prostoru symbolické politiky, průvodního jevu dobývání prostoru pro politiku skutečnou.

Výběr článků

Načítám