Hlavní obsah

Nedělej kraviny. Sloupek Michala Šandy o knize Tělo za katrem

Právo, Michal Šanda, SALON

Kniha Tělo za katrem klame tělem. Velkorysým čtvercovým formátem, křídovým papírem i tím, že ji vydalo nakladatelství Academia, působí jako výpravná publikace, kterou je záhodno mít doma a zařadit si ji do knihovny vedle monografií umělců jako Jean-Michel Basquiat a Banksy. Po přečtení jsem ovšem nabyl dojmu, že by knize vzhledem k jejímu obsahu zrovna tak slušel nejlacinější dřevitý papír a obálka z kartonu vytaženého z popelnice, to vše nahrubo sešité dratví.

Foto: Michal Šanda

Alena Lochmannová: Tělo za katrem

Článek

Dříve než se etnoložka Alena Lochmannová dostane k hlavnímu tématu knihy, tedy k vězeňskému tetování, provede čtenáře několika věznicemi a zevrubně popíše život ve výkonu trestu, a to zhusta také prostřednictvím autentických rozhovorů s odsouzenými.

Celý svůj život se pohybuji po hospodách, setkal jsem se tam se spoustou kriminálníků a někteří z nich jsou mými kamarády, ovšem pokud jsou zkoncentrovaní ve věznici, je to naprosto jiný svět, do kterého je zajímavé nahlédnout, byť opravdu jen zpovzdálí. Svět ďábelsky duchaprázdný, kde mají hlavní slovo primitivismus a brutalita; rozum za katrem nesedí.

V mládí jsem bydlel na Smíchově a mým sousedem, se kterým jsem sdílel záchod na pavlači, byl chlapík s nepřehlédnutelnými kérkami na předloktí: Sabinov 46–47, Leopoldov 47–49, Valdice 50–53, Bory 55–59, Bory 61–64, Minkovice 65–70, Valdice 72–80 a tak dále. Strohá jména věznic a roky. Domníval jsem se, že takový starý ostřílený recidivista musí stát na vězeňském žebříčku úplně nahoře. Všeobecná ztráta úcty ke stáří se ale promítla i za mříže: Nadřazeným vězněm v rámci subkultury je fyzicky zdatný sociopat. (…) Kritéria a hodnoty předchozí vězeňské populace se výrazně od listopadu změnily, tak jak se změnila vězeňská populace a celá společnost. Starší recidivisti již nejsou respektováni a na rozdíl od minulosti se i stávají objektem zájmu mladších (zejména mají-li nějaký příjem – důchod).

Foto: Petr Horník, Právo

Michal Šanda (1965) je spisovatel.

Oficiálně je tetování ve věznicích zakázané a tomu odpovídají podloudně na koleně zhotovená, nicméně důmyslná tetovací zařízení. Držák na lžíce, táhlo z propisky zakončené jehlami, motůrek z holicího strojku a drát, na který je napojená baterie. Používají se barvy z vyřazených tiskáren. Výsledkem jsou lebky, hadi, draci, pavouci a pavučiny, kříže, svastiky, satanistické 666 a rozličné nápisy. Nejznámější je A. C. A. B. podle anglického all cops are bastards – všichni policajti jsou hajzlové.

Jednou za rok jezdívám na sobotní výlet na Jičínsko navštívit vesnický hřbitůvek v Radimi, kde je pohřbený všech ďáblů pantáta Josef Váchal. Je to hned vedle valdické kartouzy, kde sídlí tamní vězení, a tak postojím i tam a říkám si v duchu: Kámo, vole, nedělej kraviny a nezlob, ať se sem nedostaneš! Od nynějška mi stejně dobře k usebrání poslouží kniha, co klame tělem, ale ne obsahem.

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám