Článek
O to více jsou udivující hlasy, které se teď objevují v souvislosti s debatou okolo sexuálního násilí, že bychom měli dívky začít vychovávat tak, aby se vyhýbaly problematickým situacím, a neuvrhly tak svým chováním nebo oblékáním muže do pokušení. Žijí lidé, kteří s těmito radami přicházejí, na jiné planetě? Mají opravdu pocit, že se malé dívky nedozvědí, že svět je nebezpečné místo, kde mohou snadno přijít k úhoně?
Je to trochu, jako bychom v debatě o krádežích rezignovali na prevenci a trestání pachatelů a soustředili se výhradně na to lidem neustále připomínat, že se nemají nechat okrást. A kdyby to nefungovalo, ještě bychom přitvrdili a začali lidem říkat, ať radši moc nechodí ven, nebo ať nic nemají. Jistě, všichni víme, že nemáme nechávat věci bez dozoru, a také si většina lidí vyčítá nedostatek pozornosti, když je někdo okrade. Přesto nemáme problém vnímat pachatele jako toho, kdo za danou situaci nese odpovědnost, a nevyčítáme okradeným, že je to jejich chyba. A to se bavíme o mnohem méně závažném trestném činu s méně zničujícími dopady na psychiku obětí.
Změnit myšlení i jídelníček. Veronika Hávová o sexuálním násilí a týrání zvířat
Rada, aby si dívky dávaly pozor, které se jim tak jako tak dostane, má ještě jedno úskalí. Vzbuzuje dojem, že vám sexuální napadení hrozí hlavně v noci na ulici, v setmělých parcích nebo v bytech cizích lidí, kam prý dívky po nocích lehkovážně houfně chodí. Přitom nejčastěji dochází ke znásilnění mezi manžely, partnery, příbuznými, sousedy a spolupracovníky. Ve vztahu k mladším dětem nás pak jako rodiče trápí, aby naše potomky nikdo sexuálně nezneužil. I tady platí, že je to většinou někdo z okolí: příbuzný, rodinný přítel nebo jiný dospělý, se kterým se dítě dobře zná.
Jak tedy formulovat rady dětem, aby se vyhnuly zneužití nebo znásilnění? Chceme v nich opravdu vzbuzovat dojem, že svět je strašlivé místo, kde nelze nikomu věřit? A že všichni muži jsou potenciální predátoři? Vždyť je to navíc nepravdivé a urážlivé ke všem normálním mužům, kteří se umějí ovládat a nikoho neznásilňují a nezneužívají. Kromě toho takto viděný svět sexuální násilí normalizuje a je v něm potom přirozeně chybou znásilněných žen, že si nedávaly pozor.
Děti bychom měli vést k tomu, že se jich nikdo nesmí dotýkat na intimních partiích. Že nechtěné dotyky, objímání a pusy nemusejí snášet, ani když nejsou sexualizované. A pokud se jim něco takového přece jen stane, není hanba o tom mluvit a je důležité se s tím svěřit. No a v neposlední řadě je třeba je vést i k tomu, aby ony samy nedělaly takové věci ostatním, a to ani později až vyrostou, když to není konsenzuální. Třeba tak vychováme generaci, kde bude mít méně lidí těžká celoživotní traumata.
