Článek
Zpracování O přibjehi se blíží spíš literatuře faktu než dobrodružnému čtení, které je pro komiks typičtější. Sociální antropologie, která v českém prostředí nejčastěji zkoumá romskou kulturu i životy samotných Romů, se podobně jako většina sociálněvědních prací setkává s neschopností oslovit většinovou společnost. Bohužel často jediné auditorium, které zná závěry výzkumných zpráv, jsou kolegové a kolegyně z kateder antropologie, etnologie či romistiky, kteří si je poslechnou na odborné konferenci, či si je přečtou ve sborníku nebo impaktovaném časopise. A je to škoda, protože výsledkům závěrečných zpráv nepředcházelo zpravidla nudné bádání, ale velmi zajímavé zážitky přímo v terénu. Řada výzkumů či etnografií by si zasloužila i jiné než akademické zpracování. Role antropologie jako interkulturního mostu by třeba konečně začala opravdu fungovat.
Komiks jako žánr se zdá být pro tento úkol ideální. Zvolili si ho i autoři O přibjehi – výtvarník Vojtěch Mašek, kterého doplňují romistka Máša Bořkovcová (FF UK) a antropoložka Markéta Hajská (FHS UK), jež zajišťovaly kompletní obsahovou část svými dlouholetými kontakty a nasbíranými rozhovory.
Každý ze tří příběhů trilogie (jmenují se podle hlavních postav – Keva, Albína a Ferko) má minimálně dvě dějové linie. Jednu vyprávěcí a druhou současnou, kde jsou vyobrazeni samotní tvůrci. Máte tak možnost sledovat způsob zachycování příběhu, včetně interakcí s jednotlivými postavami. Autoři se tak elegantně vypořádali s problémem antropologického terénního výzkumu, nevykládají totiž informace z terénu bez ochoty si připustit, že svou přítomností ovlivňují terén, který zkoumají.
Ve všech třech komiksech jsou rovněž zachovány jazyky jednotlivých postav. V Albíně převažuje slovenština a ve Ferkovi romština, která je doprovázena překladem do češtiny. Keva se – zřejmě vzhledem k pražskému původu hlavní hrdinky a zvyklostem v její rodině – odehrává hlavně v češtině.
Doporučuji začít knihou Keva, je svou strukturou nejpřímočařejší a nejčitelnější.
Její dvacetiletá hrdinka pochází z pražského Smíchova. Má devět sourozenců. Vyprávění je portrétem mladé Romky žijící ve velkoměstě, kde se její generace potýká s problémem tvrdých drog a kriminality, kterým se ale ona i její sourozenci úspěšně vyhýbají. Keva i její sourozenci strávili bez zjevných důvodů několik let v dětském domově i ve zvláštních školách a na jejich příběhu se ilustruje zhoubný vliv školského i sociálního systému, který tragickou situaci Romů prohlubuje a komplikuje.
Pokračovat můžete částí Albína. Její hlavní postavou je pětačtyřicetiletá Romka z Bernartic. Albína žila se svým prvním manželem a sedmi dětmi ve slovenské romské osadě Hermanovce. Soužití bylo dle jejího vyprávění plné neshod i domácího násilí. Do vesnice přijeli po povodních na jaře 1998 pracovníci Člověka v tísni – mezi nimi i Karel. Tento vystudovaný etnolog-romista Hermanovce od té doby jako terénní pracovník pravidelně navštěvoval. Albína a Karel se do sebe zamilovali a později se také vzali. Silné vyprávění stojí na tajné lásce, výčitkách svědomí, porušení etiky terénního pracovníka, obyčejných obtížích života a přátelském vztahu mezi Karlem a Albíniným prvním mužem v prostředí romské osady.
Snad každého čtenáře těchto knih, který nežije přímo v romské komunitě, mnohé ze způsobu jejich života překvapí. A mozaika osudů svou pestrostí mimo jiné potvrzuje, že většinová představa skrývající se pod stereotypním označením typický romský život je od reality na hony vzdálená.
Důkazem budiž nejsložitější a nejméně přehledná, ale rovněž asi nejzajímavěji zpracovaná část Ferko. Ferko Makula je nejstarší postavou trilogie a nejen díky tomu má co vyprávět. Šedesátiletý olašský Rom má kořeny na Slovensku a v Maďarsku. Jeho život je pestrý, plný změn a stěhování. Vše je navíc posilněno tím, že Ferko je rozený vypravěč. Některá z jeho vyprávění jsou v komiksu zpracována jako krátké nekomiksové povídky, které příběh celkově obohacují.
K nejsilnějším momentům knihy pak patří cesta za příbuznými do Švédska, kde Ferko podle svých slov žil dva roky. Nyní ale neví, kde příbuzní jsou. Snaží se proto přímo ve Švédsku doptat náhodných kolemjdoucích. Autoři komiksu, kteří Ferka doprovázejí, již začínají pochybovat, zda ve Švédsku někdy byl, a jímá je pocit, že cesta byla úplně zbytečná. Ferko je v ptaní kolemjdoucích vytrvalý – zdá se to neuvěřitelné, ale nakonec se na bydliště svých příbuzných skutečně doptá…
Autor přednáší antropologii komiksu na FSV UK.