Článek
Publikace s podtitulem Formování domácího obrázkového seriálu ve 2. polovině XIX. století ale rozhodně není jen pouhým dodatkem. Kromě užitečného historického vhledu do zatím zcela neprobádané oblasti se totiž zabývá i samotnou otázkou po tom, kde se vzal komiks jako umělecká forma a jak získal svou svébytnost.
„Vyprávění obrázky“ se dá vystopovat až k jeskynním malbám v Altamiře, k Trajánově sloupu z roku 113 našeho letopočtu nebo třeba k Tapisérii z Bayeux z 11. století. Jak naznačuje název úvodní kapitoly – Zrození komiksu z ducha tisku –, skutečný rozvoj obrázkového seriálu je ale spojený až se vznikem reprodukčních technologií a periodického tisku. V něm našly domov kreslený humor a karikaturní cykly, jež bývají často označovány za možné rodiče komiksu.
Zatímco třeba autografická (raná varianta litografie) alba Rodolpha Töpffera z třicátých a čtyřicátých let 19. století či o něco mladší dětské obrázkové knihy s rošťáky Maxem a Mořicem od Wilhelma Busche už dokázaly propojovat obrázky a text, funkční bubliny u mluvčích jako osobitý znak nového komiksového umění se objevují až na konci předminulého století. Jako první s nimi přišel Richard F. Outcault ve svém novinovém seriálu The Yellow Kid. A nositelkami dialogu mezi postavami se bubliny staly ve stripu The Katzenjammer Kids od Rudolpha Dirkse zveřejňovaném od roku 1897 v časopise American Humorist. Od této chvíle se píšou skutečné dějiny komiksu.
Prehistorie komiksu v našich zemích je kromě šíření masových tiskovin úzce spojená i se společenským a politickým kontextem. Není určitě náhoda, že k rozvoji humoristických časopisů, v nichž našlo „vyprávění obrázky“ svůj domov, dochází během uvolnění poměrů v roce 1848 a nástup bachovského absolutismu zase vývoj na chvíli zabrzdí.
Politická témata zpracovaná formou karikatury byla vděčným tématem magazínů jako Humoristické listy či Češíček, zatímco stránky dětských periodik plnila výchovná exempla, která ale byla brzy vytlačena komickými taškařicemi. Tvorba českých autorů v Rakousku-Uhersku byla samozřejmě silně inspirována obrázkovými seriály z německojazyčných zemí (časopis Fliegende Blätter).
Mezi tvůrci „komiksu před komiksem“ najdeme i známé české výtvarníky, jako byli Josef Mánes nebo Artuš Scheiner. A například Mikoláš Aleš seděl v porotě soutěže o „nejlepší cyklus humoristický“, kterou v roce 1892 uspořádal časopis Nový Paleček. Jako praotec českého komiksu ale z knihy vystupuje Karel Václav Klíč, vydavatel Veselých listů, kde se v několika seriálech objevila jeho nejslavnější postava – stréček Mrkvička. Klíč je také vynálezcem řady grafických a tiskařských postupů a díky své pozdější kariéře v britském časopise Puck je dodnes patrně mezinárodně nejúspěšnějším českým karikaturistou.
Karel Václav Klíč (1841–1926)
Podobně jako Dějiny československého komiksu 20. století i Před komiksem pracuje velkoryse s obrazovým materiálem, jenž mapuje postupné krůčky domácí komiksové tvorby. Komu by ukázky nestačily, má k dispozici ještě bezmála stostránkovou přílohu, která nabízí reprodukce celé řady děl. Samotné téma knihy není čtenářsky úplně nejvděčnější, a ani se nemůže opřít o nostalgický faktor tak jako Dějiny, díky bohaté obrazové výbavě však rozhodně překračuje hranice akademické publikace a míří vstříc široké veřejnosti. Té se ostatně komiks – jehož historické mapování v českých zemích je nyní úplné – nikdy nebál.
