Článek
Že je Stančík milovníkem tajemna a obskurních jevů, je známé už delší dobu. Jeden příklad za všechny: když se na přelomu tisíciletí Martin Reiner neúspěšně pokusil o vydávání literárně-lifestylového časopisu pro snoby Neon, shlížel v čísle 3 tehdy ještě Petr Odillo Stradický-Stanczyk ze Strdic jako biblický Jonáš z útrob velryby, respektive z kazatelny vyřezané do její podoby. Krajně neobvyklou kazatelnu vypátral v kostele sv. Jakuba Většího v Kratonohách.
Bylo tak podle mě jen otázkou času, kdy se zvídavý Stančík pustí do prozkoumávání záhadami zastřené nejpozoruhodnější sakrální stavby u nás, výsledkem je neméně pozoruhodná publikace Kaple Božího Těla a Krve a Bratrstvo obruče s kladivem. Vydal ji ve vlastním nakladatelství Krasoumná jednota, a snad aby se nedostala do rukou nepovolaným, není k dostání v běžné distribuci, ale jen na stancik.net.
Kaple stávala na dnešním Karlově náměstí v Praze. Zakládací listinu vydalo Bratrstvo obruče s kladivem 1. 4. 1382 ve zderazském klášteře se svolením Václava IV. a arcibiskupa Jana z Jenštejna. Plány kaple vytvořil nejspíš Petr Parléř ještě za života Karla IV. a Stančík je přesvědčen, že se na nich panovník podílel i autorsky. A jak už jaksi samozřejmě od Stančíka očekáváme, i v této čistě historické publikaci nalezneme smělé dedukce.
Rozprášena je například vžitá představa o tzv. osmichrámí: Oblíbený názor o záměrném uspořádání pěti Karlových novoměstských kostelů do znamení řeckého kříže (se středem ve svatém Apolináři, jedním ramenem mezi svatou Kateřinou a Zvěstováním Panny Marie, a druhým mezi svatým Karlem Velikým a Na Slovanech) je nutno odmítnout, a to především ze dvou důvodů. Zaprvé: kostely stojí v poměrně členité krajině a výškový rozdíl je mezi nimi tak velký, že prakticky znemožňuje přesné vytyčení kříže jediným způsobem, který v tehdejší době přicházel v úvahu, tedy v noci pomocí svíček. Terénní rozdíl mezi kostely je plných 41 metrů! Zadruhé: Kříž není přesný v úhlech ani ve vzdálenostech. Vzhledem k tomu, že kostely byly založeny doslova na zelené louce a jejich poloha nebyla omezená ani uliční sítí, při vyměřování svíčkami by musel být výsledný kříž mnohem dokonalejší.
Doložitelným faktem je, že na dřevěné věži, jež byla předchůdkyní kaple, se od roku 1354 ukazovaly každý rok na první pátek po Velikonocích svaté ostatky, které získal Karel IV.: Longinovo kopí, hřeby, trny z Kristovy koruny, houba, části z dřeva kříže, z Kristových rouch nebo z ubrusu z Poslední večeře.
A císař Zikmund právě o svátku Kopí a Hřebů Páně vyhlásil 12. 4. 1437 u kaple basilejská kompaktáta. Do dvou bronzových desek, které byly následně vsazeny do její zdi, byl odlit text: Léta 1437 z rozkázání císaře Zikmunda a legátů basilejských v tomto kostele hlásáno česky, latinsky, uhersky a německy, že Čechové a Moravané Tělo Boží a krev pod dvojí způsobou přijímající jsou věrní křesťané a praví synové církve.
Petr Stančík
Kapli předalo bratrstvo, které stálo u jejího vybudování, univerzitě. Byli zde pohřbíváni její profesoři, jako poslední roku 1622 Jan Campanus Vodňanský. V pozdějších letech kaple pustla, v roce 1784 byla uzavřena a konečně roku 1789 byla v dražbě za 902 zlatých prodána měšťanu Václavu Lieberovi. Ten složil 450 zlatých, kapli pobořil a záhy nato zemřel. Jak uvádí Stančík, úspěšná byla až druhá dražba o rok později, kdy kapli koupil rada magistrátu Vojtěch rytíř z Eisensteinu s podmínkou, že ji zcela odstraní. Roku 1791 byla kaple vyvrácena do základů. Kameny byly odvezeny na stavbu továrny na Pankráci, náhrobky univerzitních profesorů byl nápisy dolů vydlážděn chodník na Karlově mostu a opraven jez pod Letnou.
O samém Bratrstvu obruče s kladivem se toho moc nedochovalo, ustavilo se ostatně jako tajné. Členové se rekrutovali z tehdejší elity při dvoru krále Václava IV., zaniklo za husitských válek, později se k němu hlásili svobodní zednáři.
Ergo kladívko v obruči, Stančíkova kniha počtení dobré vám zaručí.
