Článek
Jeho dramatický životní příběh, který by vydal na velkofilm, nejnověji zpracovala neotřelou a přístupnou formou komiksu s názvem Šejch Músá (Akademická společnost Aloise Musila ve spolupráci s Knihovnou Karla Dvořáčka 2015) Kristýna Košutová.
Publikace s jemnou a do detailu provedenou barevnou kresbou je nevtíravou, civilní a nepatetickou poctou zakladateli české orientalistické vědy, jenž stál spolu s prezidentem Masarykem u počátků Orientálního ústavu a v éře meziválečného Československa navazoval naše první diplomatické, kulturní a ekonomické styky s arabským světem.
Popularizační formou komiks připomíná silné i slabší stránky člověka, na kterého se mělo zapomenout. Po únoru 1948 totiž přestaly vycházet Musilovy knihy, z nichž velká část nestačila spatřit světlo světa během jeho života. A již vydané dílo bylo systematicky vyřazováno a stahováno z veřejných knihoven. Komunistickému režimu vadilo, že autor byl katolický kněz, který se navíc zapletl s pozdní rakousko-uherskou monarchií a byl i blízkým přítelem členů císařské rodiny.
Dráhu kněze si však mladík z Rychtářova u Vyškova vybral vcelku pragmaticky s cílem ulevit zadlužené statkářské rodině. A dokonce se na rodinný grunt pravidelně vracel vypomáhat s těžkou manuální prací i v dobách, kdy se již stal mezinárodně uznávanou akademickou celebritou a společensky vlivnou figurou pozdní rakouskouherské monarchie i masarykovské republiky.
K zájmu o arabský Blízký východ se Moravák Musil dostal víceméně náhodou přes studium starozákonní biblistiky, klasických jazyků a starověkých dějin, kterému na teologické fakultě v Olomouci zcela propadl. První cestu do Orientu (1895–1898) proto vykonal s cílem zkoumat zrod monoteismu, který zde má historické kořeny. A kromě toho chtěl jako milovník historie navštívit starobylá biblická místa. Nicméně záhy po příchodu do Jeruzaléma ho popadla nová celoživotní láska – a sice studium arabských beduínů, s nimiž se spřátelil, a dokonce se stal vicenáčelníkem hned dvou jejich kmenů.
Alois Musil
V komiksu nicméně beduíni vystupují spíše na pozadí. Autorka se nenechala rozptýlit mimořádně košatým Musilovým akademickým záběrem a nesnažila se vylíčit vše, co vybádal. Jako hlavní linku svého vyprávění si minimalisticky zvolila příběh, který se váže k hned prvnímu významnému Musilovu objevu. A sice k prokázání existence na Západě dosud neznámého pouštního zámečku Qusajr Amra, o němž do té doby věděli pouze beduíni. Potíž byla, že pověrčiví kočovníci zprvu odmítali Musila k Amře dovést, protože se báli zlých duchů. Problém byl i v tom, že jednotlivé kmeny spolu v dané oblasti neustále válčily. Musil se proto musel v průběhu několika let do Amry opakovaně vracet, aby mohl vše pečlivě zdokumentovat, vyfotografovat, zakreslit a doložit.
Pověrčivostí a nemilosrdným soupeřením jednotlivých „kmenů“ pak trpěli i akademici ve Vídni. Dílo rané islámské architektury z 8. století našeho letopočtu bylo k jejich i Musilovu údivu opatřeno bohatou figurální výmalbou – vedle spoře oděných žen a loveckých výjevů se zde objevila i osoba „pana domácího“, umajjovského chalífy al-Walída. Ajak známo, islám zakazuje zobrazování stvořeného. Starší vídeňští kolegové uvažující v zavedených stereotypech proto nebyli zprvu ochotni akceptovat tento „koperníkovský obrat“ ve svém oboru. A Musila jednoduše označili za lháře. Teprve později byl jeho objev doceněn.
Za vrchol Musilovy kariéry lze označit americké vydání monumentálního šestisvazkového souboru Oriental Explorations and Studies (do roku 1927) a přednášku o životě beduínů pronesenou na půdě Americké geografické společnosti (1928), o níž s uznáním referoval i prestižní časopis Science.
V současné atmosféře vypjatého strachu ze všeho muslimského či arabského působí komiks osvěžujícím dojmem. Blízký východ totiž nepředstavuje v souvislosti s násilím a terorem, ale s jeho historickým bohatstvím, pestrou kulturou a rázovitostí tamních obyvatel, jejichž klíčovou vlastností zůstává pohostinnost vůči cizincům. Musil navíc zažil beduíny v době, kdy byl jejich vztah k islámu velmi vlažný. Takže se je například během první světové války vůbec nedařilo nadchnout pro džihád proti Britům. V Musilově etnograficky zaměřeném bádání o beduínech se tak skrývá obrovská zásobárna vědění, které by mohlo napomoci vyvracet dnešní četné stereotypy o arabském světě. Ale také autostereotypy arabských potomků beduínů, kteří si o sobě myslí, že byli vždy vzorně zbožní a nedopouštěli se žádných odchylek od přísné islámské ortodoxie.
