Hlavní obsah

Nad knihou Děsivý spřežení: Když si Topol ještě osahával prostor slov

Právo, Michal Šanda, SALON

Jáchyma Topola snad ani není třeba představovat, už dávno se stal součástí literárního kánonu. Proto jen pro pořádek v telegrafické zkratce: vzešel z prostředí undergroundu, je spoluzakladatelem Revolver Revue a Respektu. Oficiálně debutoval roku 1991 sbírkou básní Miluju tě k zbláznění. Pro generaci dnešních padesátníků se v polovině devadesátých let stal kultovním jeho román Sestra. Za prózu Chladnou zemí obdržel v roce 2010 Cenu Jaroslava Seiferta. V současnosti je programovým ředitelem v Knihovně Václava Havla.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Jáchym Topol

Článek

V knižním rozhovoru Nemůžu se zastavit z roku 2000 Jáchym Topol tvrdil, že se ke svým literárním začátkům nehodlá vracet a že navždycky zůstanou pouze v samizdatové podobě dostupné několika málo jeho tehdejším kamarádům. Jak už to v životě bývá, odříkaného je největší krajíc.

Děsivý spřežení (RR 2016) je výbor z raných Topolových básnických sbírek Eskymáckej pes (1982), Stěhovavá tvář (1983) a Noty pro podzimní bytost (1984) a sborníků X [Desítka] / Violit (1980 až 1981) a Jeden řez (1983). Ještě než knihu čtenář otevře, měl by si uvědomit, že autorovi bylo tehdy plus minus dvacet a také v jakém nečase byly ty texty psané.

Chtě nechtě se mi vynořují vlastní vzpomínky. Tehdy stačily pouhopouhé dva měsíce bez razítka zaměstnavatele v občanském průkazu a už se člověk dopustil trestného činu příživnictví. Po maturitě jsem si poněkud prodloužil prázdniny. Nechtělo se mi do háku. Vidina příštích čtyřiceti let strávených v Kolbence nebo za větru a mrazu na lešení mě děsila. Chtěl jsem psát básně, ne fachčit do úmoru. Tím jsem se ovšem ocitl v bludném kruhu. Kádroví referenti mě jakožto příživníka odmítali zaměstnat, ti komisnější na mne dokonce hodlali volat esenbáky. Marně jsem oponoval: Dejte mi razítko a budu zase spořádaným občanem.

Nakonec mě přijali v Pražském stavebním podniku. Během první hodiny mého prvního pracovního dne mi u míchačky při čekání na maltu kdosi ukradl kolečko. Zapomněl jsem si ve skříňce v šatně startky a sirky, a když jsem se vrátil, bylo fuč. Za trest jsem vyfasoval sbíječku. Od rána do večera jsem do středověkých zdí domu v Rytířské ulici vysekával šlice pro elektrické rozvody. Ze stržených mozolů mi do rukavic tekla krev, a když jsem po šichtě přišel ke Kafkům, ruce rozvibrované sbíječkou se mi třásly tak, že jsem víc piva vybryndal, než vypil.

Zedník, co mi na stavbě dělal mistra, mi donekonečna opakoval, že kdyby on byl můj fotr, že by mi ty moje chrouny ostříhal dohola. Doma v Klánovicích byl příslušníkem Pomocné stráže VB, což se ukázalo jako geniální podnikatelský tah v rámci socialistického hospodářství. V širokém okolí si všichni brali na melouchy jeho – ze strachu, aby je neudal, že stavějí z nakradeného materiálu.

Jáchym Topol se v tom plácal podobně jako já: dnes do háku opět nešel / a nic nezařídil ani / cennější je denní snění / než hovadský lopocení // po ulicích tygr chodim domy lidi nevnímám / sotva du a sotva vidim / sem svuj dárek vidinám // myšlení by v háku zhaslo / stejně jako tělo celý / tejden sem tam zase nešel / a začínám být skvělý.

Báseň V špinavý hospodě na kraji města se zhudebněná stala součástí repertoáru skupiny Psí vojáci a později vyšla na jejich studiovém albu Leitmotiv z roku 1991. Přes její proslulost je třeba na poezii v Děsivým spřežení nahlížet jako na jakési skici. Osahávání prostoru slov. Ujasňování si hranic.

Na závěr knihy zařadil editor Marek Vajchr dvacetistránkovou povídku Venezuela, do mlžné neurčitosti zahalený příběh z lágru. Jenže – rozdíl mezi tím, kdo třeba jako Lustig prožil a píše, a tím, kdo neprožil a literárně fabuluje, je hmatatelný.

Především ale fantazie literární bude vždycky chabě pokulhávat za bezbřehou a rafinovanou imaginací zla. Zatímco Topol doma na psacím stroji dokončoval Venezuelu, vymysleli v Afghánistánu onačejší šíbři tzv. košilku. Zajatému ruskému vojákovi obřízli nožem hrudník a přetáhli mu kůži přes hlavu, jako když holce v milostném roztoužení svlékáte hedvábnou noční košili.

Nebo když o třicet let později na jiném místě poklesne sledovanost poprav nebožáků v oranžových hábitech, zavřou nádeníci Islámského státu uneseného do klece a je donucen sledovat, jak se k němu blíží stružkou zalitou benzínem plamen. Střih. Popravčí plamen uhasí. A znova, dokud klip není dokonale natočený. Umírání na pokračování. Na tohle literatura nemá, a jak se opakovaně ukázalo, nemá ani moc před zlem varovat, natož ho odvrátit.

Pro mne jsou tak z Děsivýho spřežení přeci jen silnější Topolovy básně: přivožralej / a vůbec žádný slovo / unavenej / a vůbec žádnej cit / demoluju sebe tebe / a rozbíjim byt // muj byt je sodoma kde sme doma / viď? / ozdobnym tvym zvířetem / musím být / jizvou na bílým těle / kapkou špíny / na tvejch rtech / aby sis uvědomila / jak andělská seš / chceš? / nebo potom? // slepcům hůl a psa / nevrmór dí jejich sbor / neuvidim víc / než jak se loučí hroutí amór / jak dopisky se v ohni kroutí / jak červi v hlavě mají svátek / nevrmór dí amór / di pryč! dí sbór / amórův šíp je živý je to kouzlo / je to červ / prosimtě klid, nic / di do háje, se kliď / přivožralej / a vůbec žádný slovo / unavenej / a vůbec žádnej cit.

Jáchym Topol

Jáchym Topol Děsivý spřežení

RR

Foto: archív nakladatelství Revolver Revue

Jáchym Topol: Děsivý spřežení

Související témata:

Související články

Výběr Salonu: Prokop Tomek, Jáchym Topol

Proč ministr vnitra Rudolf Barák šest let seděl, se dočtete v knize Prokopa Tomka. Jáchym Topol vydal možná svou nejlepší prózu pod názvem Chladnou zemí.

Výběr článků

Načítám