Článek
Ti na internetového giganta podali žalobu za porušování autorských práv. Na jedné straně zde stanula práva autorů a vydavatelů, na druhé potenciál obrovského vědění ukrytého v knihách, které jsou většinou na trhu nedostupné. Spor nakonec skončil dohodou. Google zveřejňování skenů konzultuje s vydavateli, kteří jsou spokojení, protože úryvky z titulů chráněných autorskými právy pomáhají prodejům. Taktika dříve za hranou zákonů o duševním vlastnictví se stala plodnou součástí systému; nakonec zvítězili všichni.
Příběh sporu o skenování textů je jednou z mnoha historek z knihy amerického historika Adriana Johnse Pirátství: Boje o duševní vlastnictví od Gutenberga po Gatese (Přeložili Lucie Chlumská a Ondřej Hanus, Host 2013). Objemná publikace mapuje komplikované dějiny ochrany autorských práv a ukazuje, že pirátství – tedy neoprávněné nakládání s výdobytky duševní kultury – pomáhá rozšiřovat vědění a dodává naší kultuře dynamiku. Profesor historie na Chicagské univerzitě dokonce konstatuje, že pirátství není vedlejším produktem moderní společnosti postavené na informacích, ale její nedílnou součástí.
Johnsův velký příběh o střetávání autorských práv a vědění začíná vynálezem knihtisku, kdy se rozhořely první debaty o licencích a ochraně pravosti děl. Od patnáctého století se zas tak moc nezměnilo, jen se pro piráty mnohonásobně rozšířil akční prostor – kradou se identity na internetu, kopírují se technologické inovace a farmaceutickým průmyslem zmítá biopirátství.
Sedmnáct kapitol knihy si všímá řady různých podob přivlastňování duševního vlastnictví. Ze stovek kauz skládá Johns pestrou historickou mozaiku, která představuje autorská práva jako veskrze elastický pojem přizpůsobovaný podle potřeby doby. Opustit myšlenku duševního vlastnictví jako nějaké objektivní ideje pomáhá pochopit, že pirátství není důsledkem autorských práv, ale spíše jejich příčinou.
„Duševní vlastnictví existuje jen tehdy, je-li uznáno, chráněno a využíváno. Je to tedy otázka praxe,“ píše Johns a vzápětí upozorňuje na to, jak posledních čtyřicet let úspěšně bují antipirátský průmysl zaměřený na aktivní potírání důsledků proměn vztahu mezi autory, distributory a konzumenty. Zatímco dříve byly tyto proměny přirozenou součástí kulturní dynamiky, v posledních dekádách se vydavatelé skrze autorské zákony snaží důsledně zabetonovat své pozice.
Pro zábavní průmysl to má fatální následky – filmový a hudební byznys posledních patnáct let skomírají, ale házet vinu na piráty je jen část pravdy. Tato sféra obchodu totiž trpí také tím, že lpí na starých pořádcích z éry před internetem a není schopná přijmout inovace, s nimiž piráti běžně pracují.
Z výstavy Marka Schovánka Pharmatopia, kterou najdete v pražském Doxu do 7. dubna.
Společně s mapováním vývoje pojmu autorská práva tak kniha vypráví ještě jeden velký a často neviditelný příběh toho, jak reakce na pirátství proměňují společnost a prolamují hranice soukromí. Technologie, které byly dříve výhradně v rukou vlád, armád, velkých společností či předtím cechů, pronikly už i do životů běžných uživatelů. Když se v osmdesátých letech začaly prodávat videorekordéry schopné kopírovat pásky, mohl se najednou stát pirátem kdokoliv a tažení proti padělatelům se přesunulo do soukromé sféry.
„Domácí nahrávání se paradoxně stalo prvním globálním pirátstvím – a globálním se stalo právě a pouze kvůli své domáckosti,“ píše Johns a varuje, že z války proti pirátství se už brzy může stát obdoba války proti drogám nebo terorismu, jejíž fatální důsledky pociťuje americká společnost na každém kroku. U nás se ostatně podobné debaty vedly v souvislosti s přistoupením ke smlouvě ACTA, která měla umožnit policii preventivní přístup do soukromých dat uložených na počítačích. I díky tlaku veřejnosti Evropský parlament smlouvu v létě 2012 odmítl. Dají se ale očekávat další pokusy o regulaci nových technologií.
Rychlost, s níž je piráti aplikují, a zároveň neutuchající aktivita protipirátského průmyslu stupňují napětí v kultuře a zesilují tlak na vznik takového pojetí duševního vlastnictví, které by neodpovídalo historickému kontextu 19. století. Johns předvídá, že nás v blízké budoucnosti čeká nějaká zásadní revoluce, která vztahy mezi kreativitou a obchodem změní k nepoznání. „Může to být konec duševního vlastnictví jako takového,“ konstatuje v poslední kapitole, ale konkrétnějších předpovědí se od něj nedočkáme. Je trochu škoda, že o alternativních variantách nakládání s duševním vlastnictvím (jako Creative Commons) se v knize nedozvíme nic. Na textu je znát, že ho napsal historik, který staví především na důkladném studiu pramenů a do obecnějších závěrů se pouští jen velmi opatrně.
I tak je objemná kniha užitečnou pomůckou k pochopení souvislostí problému duševního vlastnictví, který se v médiích často zplošťuje na stahování empétrojek z internetu. Piráti tu byli, jsou a budou, teď je na nás, jestli se od nich chceme i něco přiučit.
