Článek
Pro malou českou komunitu fajnšmekrů ambicióznějších komiksových děl je tak vydání překladu nejnovějšího počinu Daniela Clowese Dívka jménem Patience (přeložil Martin Svoboda, Trystero 2016) velkou událostí. O to větší, že se výpravná kniha na pultech objevuje jen několik měsíců po vydání anglickém a že se na českou verzi podařilo sehnat peníze přes crowdfundingovou kampaň na HitHitu.
K Dívce jménem Patience je ale lepší přistupovat bez žánrových předsudků. Neobvyklý příběh o lásce a cestování časem rozhodně patří do oné kategorie ambicióznějšího uchopení devátého umění, zároveň ale hojně pracuje s motivy brakové literatury. Co ostatně čekat od publikace, která na zadní straně obálky láká čtenáře slovy: „Smrtící kosmický chronotrip do prapůvodního nekonečna věčné lásky.“
Američan Clowes (1961) je výraznou postavou nezávislého komiksu. Od roku 1989 vydával vlastní antologii Eightball plnou experimentů na hraně absurdního humoru a sžíravé introspekce. Na stránkách jeho občasníku se zrodilo třeba halucinační, surreálné dílo Jako sametová rukavice odlitá ze železa inspirované Davidem Lynchem (v češtině 2005) nebo Přízračný svět, civilní příběh o dospívající dívce, který sám Clowes později přepracoval ve scénář ke stejnojmennému filmu (2001).
Clowes se však nikdy nenechal úplně uzavřít do škatulky citlivého realisty. Spousta jeho komiksů odráží fascinaci kýčem, béčkovými sci-fi filmy či pokleslou knižní produkcí. Je to ostatně vidět i na stylu jeho kresby, která – zvláště v kolorované verzi – připomíná barvotiskové superhrdinské komiksy padesátých a šedesátých let.
Dívka jménem Patience není jen Clowesův nejdelší grafický román, ale rozhodně si zde autor také klade zatím nejvyšší cíle. Chytře kombinuje sci-fi o cestování časem s psychologickým rozměrem a narativními experimenty. Střídají se tu časové linie i vypravěči a před očima čtenáře se postupně skládá příběh o lásce, která překoná i čas. Doslova.
Děj začíná v roce 2012, kdy se Patience a Jack dozvídají, že budou mít miminko. První pochybnosti střídá odhodlání nějak to zvládnout, ale idylku záhy přeruší násilná smrt Patience. Policie viníka nenajde a uloží případ k ledu. Jacka pak potkáváme o sedmnáct let později, zahořklého a zklamaného životem. Se smrtí své dívky se nikdy zcela nevyrovnal, takže když se mu náhodou dostane do ruky stroj času, rozhodne se svou ženu i nenarozené dítě zachránit.
Jenže tak úplně jednoduché to není, Jack je trochu cholerik, který jedná rychleji, než přemýšlí, a ve své misi začne kupit jednu chybu za druhou. Až mu nezbude nic jiného než uprchnout do ještě vzdálenější minulosti. Ani tam se mu ale úplně nedaří udělat ten správný zásah do běhu událostí.
S každým dalším časovým skokem se navíc mění Jackovo vnímání reality, přibývají zdravotní problémy a taky se kupí časové paradoxy. A dívek s křiklavě blonďatými vlasy, jako má Patience, v budoucnosti nějak záhadně přibývá. Když se pak vyprávění přesune právě k Patience a my vidíme příběh i z její perspektivy, vyjevují se další podivné okolnosti její vraždy a čtenář začne mít najednou pocit, že se sám ocitl v časové smyčce.
Komiks má své osobité vypravěčské postupy, které v sobě mají něco z literatury (vnitřní monology hrdinů) a něco z filmu (dynamika obrázkových sekvencí). Výsledek je ale cosi úplně jiného než prostý součet obou. Způsob, jakým Clowes vtahuje své čtenáře do děje, ukazuje specifickou sílu média, které bývalo v minulosti spojováno s pokleslou zábavou.
Klíč k pochopení této psychedelické jízdy na časovém kolotoči se skrývá ve jménu titulní hrdinky – Patience (tedy trpělivost). Právě tato vlastnost chybí Jackovi, který se bezhlavě vrhá do nebezpečí, aniž by si uvědomoval, že může napáchat větší škody než ty, kterým chce zabránit. Trpělivost ale bude potřebovat i čtenář při rozplétání časových smyček. Rozhodně stojí za to ji vynaložit – Dívka jménem Patience je mistrovskou ukázkou současného grafického románu.
