Článek
Jedním z románů, který konzervativcům posloužil jako příklad nadržování politicky angažovaným dílům, byl debut americké spisovatelky Ann Leckieové nazvaný Ve službách Spravedlnosti.
Ten v letech 2013 a 2014 obdržel hned několik cen udělovaných sci-fi komunitou a těšil se i velkému komerčnímu úspěchu. Netradiční vesmírná opera s tématy genderu a individualizace nyní vychází i v českém překladu Petra Kotrleho v nakladatelství Plus. Čím román pobouřil strážce „pravé“ sci-fi? A má potenciál rozdmýchat debatu i u nás?
Hlavní hrdinka Breq je posledním pozůstatkem umělé inteligence válečného křižníku Spravedlnost Toren, s nímž vyspělá rádčská civilizace dobývala okolní planety. Loď byla před několika lety sabotáží zničena a Breq má za úkol najít mezi vládní elitou viníka a pomstít se mu. Tedy přesněji „jí“, protože rádčský jazyk nerozlišuje mezi pohlavími. Děti u nich můžou díky implantátům rodit všichni lidé, tudíž rod z jazyka úplně vymizel. Ústy své hrdinky označuje autorka všechny postavy románu ženským rodem a to i ty, které se čtenáři daří identifikovat jako muže. „Nevidím lidem pod šaty. A i kdybych viděla, není to pokaždé spolehlivý indikátor,“ vysvětluje Breq.
Nejspíše právě kvůli tomuto motivu dostalo Ve službách Spravedlnosti nálepku feministické sci-fi a stalo se snadným terčem odpůrců ženské optiky ve vědecké fantastice.
Jenže téma kultury, která se zbavila genderu, není ve skutečnosti v románu nijak stěžejní a stojí ve stínu mnohem nosnějšího nápadu, kterým je distribuce identity. Rádčové umí „nahrávat“ jedno vědomí do více těl, která pak spolu kooperují, zároveň jsou ale schopni stejným způsobem ovládat porobené národy a dělat z nich tzv. perifery – sluhy bez svobodné vůle.
Proti této totální společnosti propojených bytostí stojí Breq, segment umělé inteligence oddělený od celku, který se musí vyrovnávat s možnostmi svobodné volby a zároveň je poháněn nenávistí, které tak úplně nerozumí. Motivy hrdinky čtenář odhaluje postupně, stejně jako se ona učí přizpůsobovat pravidlům rádčské společnosti a pronikat do tajů spiknutí, které zničilo její domovskou loď.
Konzervativní aktivisté z hnutí Sad Puppies vytýkají současné „ženské sci-fi“, že se zpronevěřila „tvrdé“, vědecky založené tradici žánru. Ve službách Spravedlnosti je na první pohled klasickým vesmírným vyprávěním, ale téma dobývání odlehlých planet či setkání s mimozemšťany využívá hlavně jako odrazový můstek k psychologické sondě do prožívání hlavní hrdinky. Breq není ani tak hrabě Monte Christo ve vesmíru, jak by se z motivu pomsty dalo odhadovat, jako spíše Holden Caulfield umělé inteligence – její tápání při vyrovnávání se s vlastními emocemi daleko vykračuje z obvyklých standardů sci-fi.
Pro běžného žánrového čtenáře navyklého na jednorozměrné postavy a rychle plynoucí děj je to ale jen jedna z mnoha komplikací. Ann Leckieová své čtenáře rozhodně nešetří. Já hlavní vypravěčky/umělé inteligence cestuje mezi několika odlišnými bytostmi a její optika se často mění i v rámci jediného odstavce. Příběh navíc průběžně přeskakuje mezi časovými rovinami a čtenáře nutí být pořád ve střehu, aby neztratil přehled, kde se zrovna nachází. K tomu je ještě nutné připočítat komplikovanou historii i pravidla rádčské společnosti, do nichž společně s hrdinkou pomalu pronikáme.
Sečteno a podrženo, Ve službách Spravedlnosti je ambiciózní literární experiment. Otázkou ale zůstává, zda si Leckieová neukousla příliš velké sousto a nesnaží se honit příliš mnoho zajíců najednou. Zajímavé detaily se ztrácejí v hutné mase vyprávění, jež někdy svou neprostupností připomíná strojový kód. Jazyk jejího příběhu je navíc chladný a prostý emocí, dramatické situace vystupují na povrch teprve z kontextu. Předpokládejme nicméně, že takhle nějak by patrně skutečně vyprávěla umělá inteligence.
Ann Leckieová
Autorka se navážno rozepsala až po čtyřicítce, kdy jako matka v domácnosti začala navštěvovat literární kurzy vedené Octavií Butlerovou, afroamerickou hvězdou intelektuální sci-fi. Právě její introspektivní styl psaní, stejně jako ambiciózní, sociopoliticky zaměřená témata ság Ursuly K. Le Guinové jsou jasnými inspiračními zdroji Spravedlnosti. Způsob, jakým Leckieová detailně konstruuje svůj svět, upomíná třeba na Levou ruku tmy a vůbec celý cyklus Hain druhé jmenované autorky.
Ostatně Ve službách Spravedlnosti je spolu s dalšími romány z let 2014 a 2015 (a několika povídkami) součástí celé ságy o rádčské civilizaci. Ta se ještě zřejmě rozroste o další román, na který nedávno Leckieová podepsala smlouvu. Možná i proto působí Ve službách Spravedlnosti někdy dojmem pouhé expozice. Motiv pomsty nicméně drží „encyklopedický“ popis pohromadě. Vyprávění směřuje k akčnímu finále, pokud se k němu ale čtenář prokouše, patrně už ho ani nebude potřebovat.
Česká komunita čtenářů sci-fi už svým vkusem dohnala Západ, ve válce progresivistů a konzervativců by se nicméně pořád postavila na stranu těch, kteří chtějí sci-fi jednoduchou a přímočarou. I proto se dá čekat, že reakce na debut Ann Leckieové bude u nás vlažnější, než by se od románu podobně ověnčeného cenami čekalo. Pokud ale potřebujete důkaz, že se science fiction nemusí vylučovat s velkou literaturou, Ve službách Spravedlnosti vám ho poskytne.
