Článek
I samotné empregadas domésticas, tedy domácí zaměstnankyně, které se třebas v Brazílii díky bývalým socialistickým vládám dočkaly zlegalizování svého zaměstnání a vyšly na světlo z černé ekonomiky, sní o tom, že po nich jednou bude poklízet někdo jiný. Mnoho z nich si v posledních letech doplnilo vzdělání a stalo se třeba sekretářkami nebo prodavačkami. A pořídilo si služku – rozuměj, vyšvihlo se do (nižší) střední vrstvy.
Nový film mexického režiséra Alfonsa Cuaróna Roma (psal o něm v Salonu minulý týden i Petr Fischer – pozn. red.) je Latinská Amerika a její sociální propasti v kostce. Přestože se příběh odehrává v sedmdesátých letech, zas tak moc se toho nezměnilo. Pořád se v mnoha středostavovských rodinách praktikuje jakési hybridní příbuzenství mezi služebnými a jejich pány, kdy služebné žijí v domě svých zaměstnavatelů a starají se nejen o něj, ale i o děti, které vychovávají a suplují jim příliš zaměstnané rodiče – tak jako to bylo v případě režiséra Cuaróna a jeho chůvy a služebné Liborie Rodríguezové, jejíž osud byl inspirací pro scénář Romy.
Mít služku se ovšem v Brazílii kvůli tomu, že jí zaměstnavatel musí platit zdravotní a sociální pojištění, přece jen v posledních letech prodražilo a mnoho služebných teď dochází do rodin vypomáhat jen jednou dvakrát týdně. A ty, které zároveň žijí v domech svých zaměstnavatelů, se stávají výsadou pouze těch nejzámožnějších.
Trailer k filmu RomaVideo: Netflix
Argument, jímž se zaštiťují Brazilci, kteří služky mají, říká, že jinak by většinou nepříliš vzdělané ženy z venkova nebo ze slumů žádnou práci nesehnaly. Což je pravda. Na druhou stranu nikdo z těch, kdo služebné zaměstnává, nechce, aby se dále rozšiřovala jejich práva a prodražovaly jejich služby, nebo nedej bože, aby si začaly zvyšovat kvalifikaci s tím, že jednou své nynější povolání pověsí na hřebík.
Systém je v Latinské Americe nastavený tak, že každá mladá dívka, která měla tu smůlu a narodila se ve slumu nebo na chudé venkovské farmě, má být vděčná, když získá místo posluhovačky. Cuarónův velmi přesný film tak okouzluje především sociálně citlivé Evropany. V Brazílii má dnes doma Netflix, kde si můžete Romu pustit, kde kdo. Služku taky. Jenže nikdo z mých známých intelektuálů a hipsterů nepřizná, že ten film je o něm a jeho světě. A když se dokoukají, María nebo Lucía nebo Juliana po nich uklidí drobky od popcornu.
Markéta Pilátová (1973) je spisovatelka a novinářka žijící v Brazílii.
