Článek
Od doby, co se na brazilské farmě, kde pracovali její rodiče a která byla vzdálená hodiny cesty džípem od nejbližší civilizace, zastavil podomní prodavač knih, měla sen. Nikdo si od něj tenkrát nic nekoupil, jenom otec Ériky, který jí chtěl udělat radost. Mohla si vybrat dvě knížky. Ukázala na jednu ve španělštině a jednu v angličtině. Neuměla ani španělsky, ani anglicky. Byla ale přesvědčená, že jednou se to naučí. Proto nabídla strýci z města, kterému náhle zemřela žena a zanechala po sobě dvě malé děti, že jim bude dělat chůvu za byt a stravu. Chtěla chodit na střední školu.
Nikdo nevěřil, že by to mohla zvládnout. Přes den se starat o dvě batolata a po večerech docházet do školy. Érika to ale dokázala. Později vystudovala španělštinu a angličtinu a konečně si přečetla ty dvě knížky.
Při studiích si přivydělávala jako sekretářka v jazykové škole. Pak tam sama začala učit. Jednoho dne se ale majitelka rozhodla školu prodat. A nabídla Érice, která neměla ani vindru, ať ji koupí. Érika se sice nabídce zasmála, ale majitelka jí dala prostou radu: „Tak si od někoho půjč.“
Érika nikoho bohatého neznala. Pak si ale vzpomněla na Dona Ramóna, kterému patřila ta farma, na které Érika vyrostla. Tam zachránila bratra před útokem anakondy, jezdila na koni, občas ochutnala krokodýlí maso a hrozila se jaguárů. A kdyby tam zůstala, rodila by malé kovboje a uklízela po bohatých. Teď jednomu z nich zavolala. Prostě mu vysvětlila, o co jde. Don Ramón se jí zeptal: „A seš si jistá, že tohle je to, co doopravdy chceš?“ Érika řekla, že si nikdy ničím nebyla jistější. A Don Ramón jí poslal částku, kterou potřebovala, a Érika dnes už prestižní jazykovku koupila. Když pak chtěla za několik let docela slušnou sumu vrátit, Don Ramón odmítl. Řekl, že to považuje za dobře investované peníze.
A že to zní jako pohádka? Přesně tak. Stejně jako v pohádce totiž Érika musela některé věci prostě risknout. A taky hodně makat. Od třinácti. Svůj příběh celkem nerada vypráví, protože jí lidi zkoušení zdejší neveselou realitou nevěří, ale Don Ramón jí nejen věřil, ale stejně jako v pohádce jí přišel na svatbu za svědka.
A proč to všechno ten Don Ramón dělal? Nedalo mi to a zeptala jsem se ho.
„Já se narodil se zlatou lžičkou v puse a viděl jsem, že Érika, které rozdali jiné karty, se chce dostat dál. Potřebovala jen trochu popostrčit, aby to dokázala. A tak jsem do ní trošičku šťouchnul a zamíchal ty karty jinak. Dejme tomu, že jsem byl zvědavý, co se stane,“ vysvětlil mi ten pan boháč.
