Článek
Společenská pravda se tady až donedávna provozovala s gustem, platilo, že než by Brazilci někoho zkritizovali, raději by si ukousli jazyk. Rozhodně si navzájem nenadávali do „komoušů“ a „fašounů“. Tahle slova se v jejich slovníku ještě před pár měsíci vůbec nevyskytovala. A když se teď jimi mí přátelé navzájem častují, mám pocit, že se museli nakazit nějakou podivnou chřipkou, kterou přenášejí fake news.
Najednou jsou mezi rozenými brazilskými pohodáři vykolíkované zákopy a střílí se ostrými. Z příznivců dlouho vládnoucí Strany pracujících se stali „komouši“, z příznivců nového prezidenta Jaira Bolsonara „fašouni“. Lidé se navzájem mažou z Facebooku, ostentativně odcházejí z whatsappových skupin i grilovaček. Odlišný názor nikomu nepřijde zajímavý.
A vůbec nejhorší je, když na večeři dorazí někdo, kdo volil jinak než hostitel. Třeba švagrová se švagrem. Začíná to v čase minulých voleb naprosto běžnou otázkou: „Tak co, komu jsi to hodil?“ – „Však víš, tomu míň zkorumpovanému.“ – „Tak komu teda?“ – „Komu jinému než Bolsonarovi!“ – „No to nemyslíš vážně!“ Večeře pak namísto v obvyklou jednu dvě ráno končí v zaraženém tichu už v osm večer.
Nejraději bych tady všem doporučila Politische Gespräche verboten – tu ceduli jsem poprvé viděla před lety pověšenou v jídelně turistické chaty Paprsek v Jeseníkách. Pamatuje časy vášnivých diskusí mezi sudetskými Němci a Čechy před druhou světovou válkou. Cedule jim zakazovala, aby u jídla vedli politické řeči. V současné Brazílii by si lidé tohle osvícené heslo měli pověsit v každé domácnosti, nebo alespoň na každou facebookovou zeď.
Stýská se mi po nevinnosti časů, kdy jste mohli s Brazilci zajít na jejich mizerné pivo a tlachat o důchodech, potratech, nebezpečí drog, vojenské diktatuře a homosexuálech a poslechnout si dohromady „fašouny“ i „komouše“, kteří spolu popíjeli dlouho do noci. Dnes už se na pivo chodí výhradně s vlastní sociální bublinou. Navíc těžko říct, jestli se tenhle podivný virus nepřemění v něco ještě horšího, třeba rakovinu plic.