Hlavní obsah

Markéta Pilátová: Český autor

Právo, Markéta Pilátová, SALON

Eurico je drobný pětašedesátník, na nose má kulaté lenonky, nosí džíny a batikovaná trička, poslouchá songy ze šedesátých let a je spisovatel. Kdysi napsal několik opravdu úspěšných detektivek a rád vzpomíná, jak byl před třiceti lety nakladatelstvím pozván na velký knižní veletrh v São Paulu a ve vedlejším stánku se čtenářům podepisoval jistý Milan Kundera.

Foto: Bruno Domingos, Reuters

Článek

Eurico si za své detektivky postavil dům a vysázel před něj malé štíhlé palmy. Ty mezitím vyrostly a Eurico už detektivky nepíše, protože nakladatelství zkrachovalo a jeho intelektuálněji laděné romány, které by si přál psát, nikdo nechce vydávat. Rozhodl se tedy sepisovat drobné legendy, legrační historky, pověry a vtípky ze svého města. Jeho knížka Případy z Batayporã, vydaná vlastním nákladem, se stala regionální klasikou a zdrojem pro historiky při zkoumání soudobé lidové kultury.

Eurico taky jako každý Brazilec miluje fotbal. Jeho žena dodnes vzpomíná, jak hned po svatebním obřadu zmizel, protože odjel na zápas do vedlejšího městečka – a vrátil se až za několik dní. Když Eurico zrovna nepíše, čutá, nebo se na fotbal dívá v televizi.

Při příležitosti letošního mistrovství světa obě své záliby spojil a začal pilně obcházet veterány, co v minulosti nosili dres batayporského mužstva, a zapisovat všechno, co si ještě pamatují. Ochutnávku nám četl na Poetické neděli v místním parku. Začínalo pršet a asi deset lidí se choulilo na betonových lavičkách a poslouchalo povídku o jedné nepovedené milostné hře na fotbalovém hřišti, kdy brankáři při souloži vlezli do trenýrek termiti.

Foto: Jiří Sobota

Markéta Pilátová

Napadlo mě při tom, že Eurico je vlastně tak trochu náš autor. Nejen proto, že si vzal dceru českého imigranta a učí se kvůli ní česky, ale je to i pábitel do morku kostí, který celý život pracoval jako vzorný státní úředník a po večerech sepisoval své knihy. Každý den taky s nějakou tlustou bichlí vyráží do lokálů, kde si na baru vedle místních kovbojů čte a pak, když jsou všichni pod parou, z nich tahá historky. Doufám, že mu jednou před tím barem postaví pomník, nebo na jeho počest alespoň upečou pořádně tučného býka.

Související články

Markéta Pilátová: Ten krásný mužský svět

Když minulý týden zemřel Gabriel García Márquez, zanechal po sobě unikátní styl magického realismu a pověst literárního titána. Byl to muž, který zviditelnil...

Markéta Pilátová: Matná zrcadla

Český čtenář se obecně rád zhlíží v zrcadlech. Tedy v textech, které jsou tak trochu, nebo tak hodně o něm. Odehrávají se v podobných obývácích, řeší se v nich...

Výběr článků

Načítám